Více než miliarda lidí na celém světě dnes trpí obezitou, z toho 650 milionů dospělých, 340 milionů dospívajících a 39 milionů dětí. Je důsledkem nezdravých stravovacích návyků, omezené fyzické aktivity, sedavého zaměstnání a digitalizace.

Ročně má na svědomí 1,2 milionu mrtvých. Dá se s epidemií obezity vůbec bojovat?

O obezitě hovoříme tehdy, když index tělesné hmotnosti BMI (hmotnost v kg vydělená druhou mocninou výšky v metrech) přesáhne 30. Od roku 1975 se celosvětová míra obezity ztrojnásobila, přičemž většina světové populace žije v zemích, kde nadváha a obezita zabíjí více než podváha.

Za hlavní příčinu obezity v moderním světě je považován nadměrný energetický příjem, kdy člověk ve své stravě přijme více energie, než kolik jí jeho tělo spotřebuje. Což je v poslední době doprovázeno ještě absolutním nedostatkem pohybu.

39 % světové populace je obézních

Zkrátka a dobře, lidé se přecpávají, ale nehýbou. Fast foody a jiné nezdravé potraviny jsou dnes dostupnější než kdy dříve. Zároveň ubývá přirozeného pohybu. Většina lidí má navíc sedavé zaměstnání, do práce se vozí autem a po práci odpočívá na gauči.

Hned 39 % celosvětové dospělé populace proto trpí obezitou. V Evropě je situace obzvlášť kritická, potíže s nadváhou zde má hned 53 % dospělé populace.

Špatné vysvědčení pro Česko

Ani Česká republika si nevede nejlépe. S nadváhou, tedy BMI vyšším než 25, se u nás potýká hned 70 % mužů, z toho 27 % trpí obezitou. To je řadí na třetí příčku v Evropě. Českých žen se s nadváhou potýká 57 %, z nich polovina je obézních.

Rapidně přibývá rovněž obézních dětí, k čemuž velmi negativně přispěla i pandemie covidu, místo běhání venku sedí u počítače či chytrého telefonu a cpou se chipsy. U nás je obézních 18,5 % chlapců a 14,5 % dívek.

Nejhůře jsou na tom pak chlapci ve věku mezi 11 a 13 lety, mezi kterými má nadváhu či obezitu až 37 %.

Příčiny tloustnutí

Ne vždy ovšem stojí za rozvojem obezity nadměrný příjem potravy. Až z 50 % je podmíněna geneticky. Když jsou oba rodiče obézní, má jejích dítě 80% šanci, že bude i ono.

Důvodem rozvoje obezity mohou být i jiné nemoci, například snížená funkce štítné žlázy, ty ale představují asi jen 1 % všech případů. Vzestup hmotnosti mohou způsobit i užívané léky, třeba některá antidepresiva, psychofarmaka či léky na uklidnění.

Svoji roli sehrává také prostředí. Obézních je více mezi lidmi s nižším vzděláním, na venkově pak více než ve městech.

Psychika a obezita

Velmi často se v souvislosti s obezitou hovoří o psychických problémech, většinou však jako o jejím důsledku. Ostatními lidmi jsou totiž obézní vnímáni jako líné bytosti bez dostatečně silné vůle odepřít si jídlo.

Odsudek vede u nemocných ke snížené sebeúctě a nenávisti k vlastnímu tělu, roztáčí se deprese. Jenže často jsou psychické potíže nikoliv důsledkem, ale důvodem obezity.

Lidé, kteří jsou nějak zranění na duši, si budují „velké tělo“, které je má ochránit před světem, který jim ublížil. Proč?

Křehká dětská duše

Zejména dětská duše je velmi křehká. Malé dítě má jen omezené prostředky, jak vyjádřit, co potřebuje. Pokud na jeho potřebu pomazlení či pochvaly jeho nejbližší (rodina, učitelé, vrstevníci) nereagují adekvátně, přestane si dítě o její uspokojení říkat.

Stane se vůči své potřebě necitlivým, přestane si uvědomovat, co skutečně potřebuje. To v něm ovšem může vyvolat protitlak, silnou touhu po něčem, tzv. orální hlad, který ale není fyziologický a projeví se právě přejídáním.

Velké tělo k obraně nemocné duše

K nadměrnému jedení se mnoho žen uchýlí rovněž po sexuálním útoku na ně, snaží se tím vlastně (a úspěšně) snížit svoji atraktivitu. K obezitě se zejména mladí lidé utíkají také, když si jsou sami sebou nejistí.

Stát se dospělým není jednoduché, klade to na člověka nemalé nároky. Ale na obézní, na ty se přece musejí brát ohledy, tak proč si je nedopřát. Jídlo funguje též jako účinné antidepresivum při smutku a depresi, pomáhá zvládnout i pocity vzteku či nenávisti. Je to všelék a zároveň zabiják.

Hrozba jménem viscerální tuk

Na nadbytek stravy není náš organismus naprogramován, proto si jej ukládá tak zvaně na horší časy, a to ve formě tukových zásob, které jsou patrné na první pohled. Rozmístění tukové tkáně rovněž hraje roli při posuzování škodlivosti obezity.

Nejrizikovější je nitrobřišní neboli abdominální obezita, při které dochází k hromadění tuku v oblasti břicha, přičemž tento viscerální tuk obaluje důležité orgány, které se zde nacházejí.

Jablko versus hruška

Postava typu jablko, s „pneumatikou“ kolem pasu, je tak nebezpečnější, než když se tuk hromadí v oblasti hýždí a stehen u postavy typu hruška. Za rizikový je u mužů považován obvod pasu překračující 102 cm, u žen pak 88 cm.

Je ovšem také potřeba brát v potaz poměr obvodu pasu k obvodu hýždí. Měří se rovněž obsah tělesného tuku a tloušťka podkožních tukových vrstev. Výsledky je pak nutné interpretovat v závislosti na věku a pohlaví pacienta.

Dlouhodobé sezení a žádný sport

Hektická pracovní doba, domácí povinnosti, stres a tlak na výkon jsou náročné na psychiku, jako relax proto lidé raději volí sledování televize či surfování po internetu než sport. To vede k ochabování svaloviny a přibývání podkožního tuku.

Řada lidí navíc tráví během dne spoustu hodin vsedě, třeba před počítačem. Odborníci varují, že při tom prakticky přestávají spalovat jakékoliv kalorie. Když si pak dopřejí vydatný oběd, není divu, že se u nich rozvíjí nadváha či obezita.

Dlouhým sezením se jim nadto snižuje i fyzická kondice, zvyšuje únava a objevují se bolesti zad vlivem nesprávného držení těla.

Covidová pandemie a obézní děti

Pandemie covidu zhoršila výskyt nadváhy a obezity u dětí. Přispěla k tomu online výuka, nemožnost docházet do školy a na sportovní kroužky i zhoršení stravovacích návyků, protože nudu děti zaháněly jídlem.

Ztratily rovněž stravovací režim, protože chodily později spát, trávily mnoho času u počítačů, vstávaly později a jídlo pro ně bylo dostupné kdykoliv během dne.

Už i u žáků základních škol se proto vyskytuje tak zvaný metabolický syndrom, kdy se k obezitě přidává diabetes 2. typu, porucha trávení tuků či vysoký krevní tlak.

Z obezity dítě nevyroste

Jan Boženský, primář dětského oddělení Vítkovické nemocnice v Ostravě, k tomu dodává: „Na co jsme bývali zvyklí u starších, to dnes vidíme u relativně velmi mladých.

Děti staré 10 nebo 11 let mají jasné známky metabolického syndromu, to jsme v minulých letech určitě nevídali a nárůst je obrovský.“ Přitom platí, že pokud je dítě obézní, znamená to, že se 75% pravděpodobností z něj bude i obézní dospělý.

Je však jistá naděje, že u dětí, které ztloustly během covidové pandemie, je toto riziko menší.

Hrozí cukrovka, infarkt i dna

Metabolický syndrom samozřejmě ohrožuje i obézní dospělé. Dalšími komplikacemi obezity jsou kardiovaskulární onemocnění, který postihují srdce a oběhovou soustavu.

Vedle vysokého krevního tlaku je tak ohrožuje rovněž infarkt myokardu či mozková mrtvice v důsledku ucpaných srdečních a mozkových cév, ve kterých se tuk může ukládat (ateroskleróza).

Kromě diabetu 2. typu se u obézních často vyskytuje i zvýšený cholesterol v krvi a dna.

Rakovina, opotřebení kloubů a neplodnost

Lidé s vysokým BMI mají rovněž větší náchylnost k rozvoji nádorových onemocnění, nejčastěji rakoviny tlustého střeva, prsu, ledvin, děložní sliznice, prostaty, plic a dalších orgánů. Obezita je také velkou zátěží pro kosti a klouby celého těla.

To vede ke špatnému držení těla a z něj plynoucích bolestí, nadměrnému opotřebení kloubů, snížení jejich pohyblivosti a častým zánětům. Dalšími komplikacemi mohou být i dýchací a kožní problémy, neplodnost, gynekologická onemocnění či nemoci trávicího traktu.

Drastické diety nejsou řešení

Proto je potřeba obezitu řešit, ovšem za pomoci odborníka! Když se lidé rozhodnou sami snižovat svoji váhu, většinou moc úspěšní nejsou. Obezity se totiž nelze zbavit rychle.

Při drastických dietách si organismus na delší hladovění zvykne a přizpůsobí mu svůj metabolismus tak, aby co nejvíce šetřil vydávanou energii. Hubnutí se proto při podvýživě postupně zastaví.

Po skončení diety navíc hrozí tak zvaný jojo efekt, kdy dotyčný přibere zpět co shodil, a ještě něco navíc, právě proto, že si organismus ukládá na horší časy.

Léčení těla i duše

Léčba obezity navíc musí být komplexní, tedy zahrnovat péči o tělo i duši. Protože u řady lidí může za nadbytečná kila právě nemocná duše. Pokud nedojde k odstranění prvotní příčiny, která přejídání odstartovala, léčba nebude účinná.

Nemocnou duši totiž nelze vyléčit dietním jídelníčkem. Je třeba zjistit příčinu toho, proč se daný jedinec přejídá. Pokud problém tkví v psychice, může se snižováním váhy velice pomoci psychoterapie. Ve většině případů je to však běh na dlouhou trať.

Racionální jídelníček bez hladovění

Teprve poté může na řadu přijít úprava jídelníčku. Obézní člověk toužící po úbytku váhy by měl konzumovat malé porce jídla v častých intervalech, klidně 8 až 10krát denně, aby neměl pocit hladu.

Důležité je omezit nadměrný energetický příjem, zejména živočišné tuky a jednoduché cukry. Ideální je jíst co nejméně průmyslově zpracovaných potravin, tedy zvolit jídlo v co nejpřírodnější podobě. Žádné paštiky, salámy, cukroviny a potraviny bohaté na sůl.

Ideální je zelenina, která obsahuje vlákninu, v menším množství i ovoce. Dále luštěniny, libové maso a polotučné mléčné výrobky a celozrnné výrobky.

Hlad je převlečená žízeň

Je potřeba rovněž dbát na dostatečný příjem tekutin, ovšem vyhnout se energeticky bohatým nápojům s vysokým obsahem cukru a oxidu uhličitého. Omezit je potřeba i příjem alkoholu, který obsahuje velké množství energie.

Ideální je pít obyčejnou vodu, vhodné jsou na prostřídání i neochucené minerálky a neslazený čaj. Občas je možné si dopřát i kávu, ale bez cukru, a myslet na to, že odvodňuje, takže je třeba ji doplnit sklenicí vody.

Minimalizace stresu a dostatek pohybu

Důležité je rovněž začít se hýbat, ideální je cvičení vytrvalostního charakteru, například chůze, jízda na kole či rotopedu nebo plavání. Začít stačí s půlhodinou třikrát týdně a postupně přidávat.

Procházky v přírodě za každého počasí navíc posílí i imunitu a pozvednou psychiku. Pomocí sportu je také možné odbourat stres, který je dnes prakticky všudypřítomný. Člověk se na to ale stále neadaptoval a reaguje stejně jako kdysi pračlověk.

Krev se mu, v přípravě na útěk či útok, nahrne přednostně do svalů a tělo přestane vstřebávat živiny. Stres tím přispívá nejen k rozvoji obezity, ale i ke zvýšení krevního tlaku, nespavosti a trávicím obtížím. Proto je potřeba naučit se relaxovat.