Když se do Evropy na počátku 16. století dostane čokoláda, chvíli trvá, než se prosadí. Potom ale získává velkou oblibu.
Středoamerické civilizace jako Mayové nebo Aztékové skutečně používali kakaové boby, tedy surovinu pro výrobu čokolády, jako platidlo. Dokonce jím mezi sebou platili po velmi dlouhou dobu, přibližně od 7. až do 16. století.
Například 30 kakaových bobů stál králík, za rybu bylo nutné zaplatit tři boby, rajské jablko stálo jeden bob. Z toho vyplývá, že kakaové boby byly neobyčejně cennou surovinou. Velkou diskusi vzbuzuje v Evropě otázka, jestli je čokoláda jídlo, nebo nápoj.
Na tom totiž závisí, zda se může pít i v době půstu. Jezuité tvrdí, že jde o nápoj. Není divu, vždyť s čokoládou obchodují a mají z ní velké zisky. Dominikáni si naopak myslí, že jde o jídlo, a tudíž by měla být v době půstu zakázána.
Ke sporu se vyjádří i několik papežů. Například Pius V. (1504–1572) prohlašuje, že lidé mohou pít čokoládu i v době půstu, ale nesmí ji jíst v tuhé formě. Evropany jeho rozhodnutí příliš nezasáhne.
Tehdejší tuhá čokoláda totiž tvoří neforemnou, nechutnou hmotu – k dnešním lahodným tabulkám má hodně daleko.
Léčivé účinky
O léčivých účincích čokolády se vědělo už velmi dávno. Znali je již Mayové a Aztékové, kteří je vypozorovali při dlouhodobé konzumaci nápoje. Čokoládu považovali hlavně za posilující lék a afrodiziakum.
Její chuti pak podlehl například italský diplomat a dobrodruh Giacomo Casanova (1725–1798) nebo Madame du Barry (1743–1793), milenka francouzského krále Ludvíka XV. (1710–1774).
Roku 1591 se objevuje zřejmě vůbec první kniha, která mapuje pozitivní vliv čokolády na lidské zdraví. Podrobné studie, týkající se složení čokolády z pohledu výživných látek a jejího přesného působení na lidské zdraví, jsou ale novodobou záležitostí.
Rekordní pamlsek
V 19. století se zrodí pevná, tabulková čokoláda a vznikají první výrobci této pochoutky. Řada z nich vybuduje opravdu dlouhou tradici, která přetrvá do dnešních dnů. Legendární je například Tobleronka.
Jean Tobler (1830-1905) otevírá v Bernu roku 1867 první sklad „Confiserie Speciale“. Distribuuje z něj čokoládu ostatních výrobců a vyrábí i svoji vlastní. O 32 let později už zakládá se synem Theodorem továrnu „Fabrique de Chocolat v Bernu, Tobler &
Cie.“ Konkurence ale nespí, objevují se i další značky (Cailler, Lindt, Suchard, Nestlé). Na počátku 20. století se už obyčejná tabulka čokolády „okouká“. Proto Švýcaři Toblerovi v roce 1908 přicházejí s nápadem na nový tvar – tvar hory Matterhorn.
Jejich mléčná pochoutka s mandlemi a medem se v takřka nezměněném trojúhelníkovém obalu prodává dodnes. Jejich čokoládu známe všichni. Málokdo však už ví, že nebýt Alberta Einsteina, nebylo by Tobleronky.
Když totiž Toblerovi v roce 1909 přicházejí na patentový úřad v Bernu, nepřijímá je tam nikdo jiný než budoucí otec teorie relativity. Dnes Toblerone píše druhé století své existence a může se pochlubit i rekordem: na čokoládovém festivalu v Bernu 2008 byla vyrobena maxityčinka o váze100 kg.
Pochoutka za měsíční plat
Čokoláda to nemá jednoduché v době 2. světové války. Kakaa je nedostatek, a tak se stává velmi ceněným zbožím. Na území Protektorátu Čechy a Morava se od ledna 1940 nesmí vůbec prodávat čokoláda. Stejný zákaz platí i pro kávu, kakao a jižní ovoce.
Ovšem nikdo nezabrání tomu, aby se tyto zapovězené potraviny neprodávaly na černém trhu. Tam například dosáhne cena za kilogram čokolády na 700 Kč (běžný plat tehdy je 600–1000 Kč). Ujímají se proto také různé náhražky.
Místo másla margarín, marmeláda se vyrábí z řepy, kávu vystřídá obilná melta a jedinou dostupnou sladkostí jsou cucavé bonbony z umělého medu.
