„Můj syn bude jednou císařem,“ sní vznešená Římanka Agrippina. V žilách jí koluje krev prvního císaře Augusta, spřízněná je i s Tiberiem, Caligulou nebo Claudiem. Poslední jmenovaný vládce se dokonce stává jejím třetím manželem.

„Je to sňatek v zájmu říše,“ snaží se v roce 49 n. l. Římany přesvědčit senát. Claudius (10 př. n. l.–54 n. l.) je Agrippinin strýc a prostí lidé nemají pro incestní vztahy mezi římskou smetánkou příliš pochopení.

Jako neteř Agrippina (15/16–59 n. l.) smí Claudia políbit, což jí výrazně ulehčuje jeho svedení. O lásku tu nejde. Krásná, ale podle římských letopisců „bezohledná, ambiciózní, krutá a dominantní“ žena jde tvrdě za svým cílem.

Nevlastní dceru připraví o ženicha

Syna Lucia Domitia Ahenobarba, později známého jako Nerona (37–68 n. l.), Agrippina porodila svému prvnímu muži Gnaeovi Domitiovi Ahenobarbovi (17 př. n. l.–40 n. l.).

Ten ovšem mezi přáteli čas od času vyjádřil pochybnosti o pravosti svého otcovství. Teď Agrippina potřebuje, aby jejího Nerona adoptoval Claudius. Nejprve to zkouší oklikou…

Claudius má již z předchozího manželství dceru Claudii Octavii (39/40–62 n. l.). „To by byla partie pro mého syna,“ uvažuje nová císařovna. Mladičká dívenka je však již zasnoubená s jiným mužem.

Agrippina neváhá a pověst jejího nápadníka očerní tak, že Claudius zasnoubení zruší. Nešťastný snoubenec přichází o významný úřednický post v Římě a nakonec raději spáchá sebevraždu.

O několik let později Agrippina pošle vrahy i za jeho bratrem, aby ho náhodou nenapadlo pomstít sourozencovu smrt. Nero se žení s Claudií Octavií 9. června 53 n. l. To už je díky matince ovšem tři roky uznáván jako Claudiův syn a právoplatný nástupce.

Drzého učitele popraví

Britannicus (41–55 n. l.), vlastní Claudiův syn z předchozího manželství, je Agrippininými kličkami šikovně odsunut na vedlejší kolej. „To je neslýchané,“ odváží se proti tomu protestovat chlapcův vychovatel Sosibius.

Císařovna bez rozpaků nařizuje jeho popravu. Z paláce úspěšně eliminuje každého, kdo by jejím záměrům chtěl stát v cestě. A Claudius jí zobe z ruky. Zahrnuje ji takovými poctami, které se doposud nedostaly žádné římské ženě.

Pojmenuje po ní dokonce jednu z římských kolonií – Agrippinensium, jež odpovídá dnešnímu německému Kolínu nad Rýnem. Právě tam se totiž Agrippina narodila.

Císař prohlédne

Claudius ovšem časem prohlédne intriky své ženy a začíná hořce litovat, že svolil s Neronovým nástupnictvím. Agrippina s obavami sleduje, jak se císař čím dál více věnuje vlastnímu synu Britannicovi. Chce snad z něho učinit svého dědice?

Než se věčně nerozhodný Claudius vzmůže na revoltu proti dominantní manželce, umírá. Starověcí autoři jeho smrt přičítají na vrub Agrippině. Určitě motiv měla a prý chotě otrávila talířem jedovatých hub.

Moderní historikové se ovšem kloní k verzi, že Claudius zemřel přirozenou smrtí…