Deprese není projevem špatné nálady ani přechodným stavem mysli. Je vážným patologickým onemocněním. V dnešní době je tato psychická porucha značně rozšířená, dokonce by se mohla podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 2030 stát druhým nejfrekventovanějším onemocněním.
Deprese, také nazývaná jako nemoc duše, je diagnostikovaný chronický stav, který se klasifikuje jako porucha nálady a který sebou může přinést dlouhotrvající příznaky. Je duševním onemocněním, způsobeným nerovnováhou mozkových neurotransmiterů, především pak nedostatkem hormonů serotoninu či dopaminu.
Deprese v číslech
Klinická deprese se až epidemicky rozrostla a z periferního jevu na okraji společnosti se stala fenoménem moderní doby. Světová zdravotnická organizace (WHO) zaznamenala od roku 2005 navýšení nemoci o 18 %.
V roce 2015 zveřejnila statistiky, v nichž bylo uvedeno, že počet lidí trpících depresí je odhadován přes 340 milionů obyvatel všech věkových kategorií, což jsou asi 4 % světové populace. 50 % z tohoto počtu svou nemoc neléčí, a přitom zkušenost s depresí má každý 25.
obyvatel naší planety. Z výsledků také vyplývá, že ženy mají větší sklony k depresi než muži. Tato afektivní porucha je globálním onemocněním, které často končí sebevraždou, jež je druhou hlavní příčinou úmrtí mezi lidmi ve věku 15-29 let.
Za vyšší riziko vzniku může například chudoba, nezaměstnanost, tlak na výkon jednotlivce či ztráta blízké osoby. V České republice se s depresí potýká každý 20. obyvatel.
Sociální stigma
V minulosti nebyla melancholie, jak byla porucha tímto pojmem dříve označovaná, přijímána dobře, vnímala se jako něco naprosto nepochopitelného. Lidé sužovaní depresí se za svou nemoc styděli a vnitřně se trápili.
Pro jedince je i v dnešní době stále těžké si přiznat, že pro léčení deprese musí vyhledat odbornou pomoc v podobě psychologa či psychiatra. Vnímá depresi jako něco stigmatizujícího, co ho vyčleňuje ze sociálního zakotvení a za co by se měl stydět.
Stigma je spojené s předsudky a s mýty, které jsou stále propojeny s duševním onemocněním. Jednak hraje vliv vnější stigma, kdy je strach z diskriminace, jednak vnitřní stigma, kdy se lidé stydí sami za sebe a nepřiznávají si duševní váhu nemoci, začínají se izolovat a přestávají se svěřovat s tím, co je trápí.
I přes stále větší otevřenost společnosti, je na pacienty trpícími depresivními stavy neustále pohlíženo s nepochopením. Zdá se to logické, zdravý člověk málokdy může vědět, co se odehrává v mysli nemocného člověka.
Příznaky deprese
Deprese je patologické onemocnění, které se projevuje těmito příznaky: smutná nálada, skleslost, ztráta zájmu, spánková porucha, zvýšená únava, pesimistické nálady, apatie, pocity viny, snížené sebehodnocení a sebevědomí, sebeobviňování, nevýkonnost, nerozhodnost, nejistota, poruchy soustředění, pocity bezvýchodnosti, beznaděje, myšlenky na smrt (ty mohou vést až k sebepoškozování či sebevražednému jednání), nedostatek motivace, ztráta radosti a potěšení, omezení a přerušení koníčků, ztráta, nebo naopak zvýšení chuti k jídlu.
Běžná je absence energie, kdy i ta nejjednodušší aktivita dělá potíže a je nutno si ji rozdělit do více etap. Zvyšuje se míra nepozornosti a narušena bývá i paměť. Člověk ztrácí chuť k jídlu a přestává ho zajímat sex.