Deprese není projevem špatné nálady ani přechodným stavem mysli. Je vážným patologickým onemocněním.

V dnešní době je tato psychická porucha značně rozšířená, dokonce by se mohla podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 2030 stát druhým nejfrekventovanějším onemocněním.

Deprese, také nazývaná jako nemoc duše, je diagnostikovaný chronický stav, který se klasifikuje jako porucha nálady a který sebou může přinést dlouhotrvající příznaky.

Je duševním onemocněním, způsobeným nerovnováhou mozkových neurotransmiterů, především pak nedostatkem hormonů serotoninu či dopaminu.

Deprese v číslech

Klinická deprese se až epidemicky rozrostla a z periferního jevu na okraji společnosti se stala fenoménem moderní doby. Světová zdravotnická organizace (WHO) zaznamenala od roku 2005 navýšení nemoci o 18 %.

V roce 2015 zveřejnila statistiky, v nichž bylo uvedeno, že počet lidí trpících depresí je odhadován přes 340 milionů obyvatel všech věkových kategorií, což jsou asi 4 % světové populace.

50 % z tohoto počtu svou nemoc neléčí, a přitom zkušenost s depresí má každý 25. obyvatel naší planety. Z výsledků také vyplývá, že ženy mají větší sklony k depresi než muži.

Tato afektivní porucha je globálním onemocněním, které často končí sebevraždou, jež je druhou hlavní příčinou úmrtí mezi lidmi ve věku 15-29 let. Za vyšší riziko vzniku může například chudoba, nezaměstnanost, tlak na výkon jednotlivce či ztráta blízké osoby. V České republice se s depresí potýká každý 20. obyvatel.

Sociální stigma

V minulosti nebyla melancholie, jak byla porucha tímto pojmem dříve označovaná, přijímána dobře, vnímala se jako něco naprosto nepochopitelného. Lidé sužovaní depresí se za svou nemoc styděli a vnitřně se trápili.

Pro jedince je i v dnešní době stále těžké si přiznat, že pro léčení deprese musí vyhledat odbornou pomoc v podobě psychologa či psychiatra. Vnímá depresi jako něco stigmatizujícího, co ho vyčleňuje ze sociálního zakotvení a za co by se měl stydět.

Stigma je spojené s předsudky a s mýty, které jsou stále propojeny s duševním onemocněním.

Jednak hraje vliv vnější stigma, kdy je strach z diskriminace, jednak vnitřní stigma, kdy se lidé stydí sami za sebe a nepřiznávají si duševní váhu nemoci, začínají se izolovat a přestávají se svěřovat s tím, co je trápí.

I přes stále větší otevřenost společnosti, je na pacienty trpícími depresivními stavy neustále pohlíženo s nepochopením. Zdá se to logické, zdravý člověk málokdy může vědět, co se odehrává v mysli nemocného člověka.

Příznaky deprese

Deprese je patologické onemocnění, které se projevuje těmito příznaky:

smutná nálada, skleslost, ztráta zájmu, spánková porucha, zvýšená únava, pesimistické nálady, apatie, pocity viny, snížené sebehodnocení a sebevědomí, sebeobviňování, nevýkonnost, nerozhodnost, nejistota, poruchy soustředění, pocity bezvýchodnosti, beznaděje, myšlenky na smrt (ty mohou vést až k sebepoškozování či sebevražednému jednání), nedostatek motivace, ztráta radosti a potěšení, omezení a přerušení koníčků, ztráta, nebo naopak zvýšení chuti k jídlu.

Běžná je absence energie, kdy i ta nejjednodušší aktivita dělá potíže a je nutno si ji rozdělit do více etap. Zvyšuje se míra nepozornosti a narušena bývá i paměť. Člověk ztrácí chuť k jídlu a přestává ho zajímat sex.