Když máte něco dobrého na talíři, nacpeš se k prasknutí? Tak s tím ve středověké Číně nepochodíš. Přežírání Číňané odmítají, ovšem dobré jídlo si vychutnat umějí.
Označují ho za skutečné umění, které přirovnávají k poezii nebo malování a zábavu hodnou té nejvyšší šlechty. Kdo má ve středověké Číně vysoké postavení, patří k němu i konzumace vybraných lahůdek.
Básník a státník Su Tung Pcho (1036–1101), známý také jako Su Š´, který působí v době vlády dynastie Sung (v letech 960–1279) jako správce čínských města Jang-čou a Jing-čou, hledá v jídle harmonii.
Básníkovo pečené vepřové
„Slané i kyselé, obě jsou součástí toho, co nám přináší radost, ale střed poskytuje útočiště té nejvyšší chuti, té, která se nikdy nevytrácí.“ Prostě požaduje dokonalé vyladění chutí pokrmu.
Pokud usednete k Tung Pchově stolu, musíte se vybraně chovat a slovně ocenit jemnou harmonickou chuť jídla. Nejspíš vám nabídne svoji specialitu, pečené vepřové, které po něm také dostává jméno.
Skvělé jehněčí nebo škeble
Tenhle vysoký státní úředník propaguje soulad v pokrmech, fan a cchaj. Pod pojmem fan se skrývají potraviny, které mají zasytit jako třeba rýže, nudle nebo chleba. Druhá veličina cchaj je příchuť čili maso.
Jestli si dokážete nenuceně povídat na tohle téma, máte u něj vyhráno. Potom vám určitě nabídne i svoje oblíbené delikatesy jako škeble ve víně nebo jehněčí připravené v mandlovém mléce, libovou krkovičku či kraby.
