Víte, co u nás potkáte v přírodě jedovatého? Samozřejmě, zmije. A víte, že zmije není jediný jedovatý had, který v České republice volně žije?

A už jste se u nás setkali s invazivním jedovatým pavoukem? A to ještě nepřišla ani řeč na velké májky.

Druhý český jedovatý had! Užovka podplamatá

V polštině se říká – a u nás se dříve říkávalo – plama, pokud chcete o něčem říct, že je to skrvnité. A to je případ užovky podplamaté. Tenhle šedozelený až černý had mívá totiž nažloutlé až červené břicho s tmavými skvrnami.

Samice vás mohou zaskočit svou délkou, dorůstají až do 1,5 metru a v extrému je prý tahle užovka až dvoumetrová. Libuje si poblíž potoků a jezer, kde loví obojživelníky. Pomáhá jí v tom hemoragický a neurotoxický jed. Máme se jí bát? Ale kdeže.

Pokud tuhle užovku překvapíte, pravděpodobně bude raději předstírat smrt, nebo vypustí páchnoucí sekret z kloaky. A kdyby přece jen zvládla uštknout?

To se zřejmě nestane, ale i kdyby, užovka podplamatá patří k nejméně jedovatým ze všech jedovatých hadů na světě.

Bolí to víc, než od vosy: zápřednice jedovatá

Věděli jste, že většina českých pavouků je jedovatá? Není třeba stupňovat arachnofobii. Pravdou je, že Češi si s pavoučím jedem většiny u nás se vyskytujících pavoukovců nemusí dělat vrásky. Výjimkou je ale zápřednice jedovatá.

Už z jejího jména je jasné, s kým máme co do činění. Nedělá sítě a sama od sebe neútočí. Pokud ji ale – byť omylem – zmáčknete, bude se bránit. A dokáže prokousnout lidskou kůži! Zatímco dospělé samice měří do 15 milimetrů, samci o tři méně.

Zápřednici najdete na loukách v teplých krajích – třeba Polabí, středních a středozápadních Čechách a také na jižní Moravě. Poznáte je podle typických zámotků, které mohou být velké až jako holubí vajíčko. Pokud vás hryzne, o život se bát nemusíte.

Byli byste první Čech, kterého tenhle pavouk zabil. O pohodový zážitek ale nejde. Kousnutí bolí znatelně víc, než bodnutí od vosy, způsobí otok a také pocení. Do jednoho dne je ale po následcích…

Afrodisiakum i jed travičů: majka fialová

V minulosti si ho nemohou vynachválit traviči, na druhou stranu se z něj vyrábějí španělské mušky. Řeč je o kantaridinu, látce, která kromě výše zmíněného likvidovala bradavice, používala se pro potraty a celkově dráždí močovou a rozmnožovací soustavu.

A právě kantaridin je důvod, proč děti nemají májky – hlavně tu fialovou – pošťuchovat v rukou. Až 40 milimetrů dlouhý brouk totiž při ohrožení vypustí tuhle nažloutlou olejovitou tekutinu. Smrtelná je již při 30 miligramech, tolik jí ale naštěstí brouk nemá.

I tak jde o nepříjemný pálivý zážitek, po kterém se kůže zdlouhavě hojí. Pozor je třeba dávat na ohrožené skupiny a děti – jed majky je může dostat až na jednotku intenzivní péče.

Bacha na kukadla: mlok skvrnitý

Díky jeho černo-žluté barvě ho rozpoznáme už takřka od plenek. Až 28centrimetrový mlok skvrnitý si rád smlsne na žížalách, stonožkách, pavoucích i červech nebo slimácích. A když se cítí v ohrožení?

K dispozici má směs toxinů, které dokážou zabít malé živočichy. A člověka? Ani vzdáleně. Problém však může nastat, pokud se vám mločí jed dostane do očí. Stále se stupňující pálení naštěstí nehrozí slepotou a časem přejde. U lidí s citlivou pokožkou pak jed může vyvolat kožní záněty.