Je duben roku 1789 a na lodi Bounty, která míří z Tahiti na Jamajku, propuká slavná námořní revolta. Pro některé vzbouřence bude znamenat nový začátek, pro jiné však bude počátkem cesty, která skončí pod oprátkou šibenice.
Je 23. prosince 1787. Z Anglie startuje na dlouhou cestu trojstěžňová plachetní loď HMS Bounty s posádkou 46 mužů. Jejím cílem je Tahiti, kde má naložit sazenice rostlin rodu Artocarpus – chlebovníku. Následně má Bounty rostliny dovézt na ostrov Jamajka v Karibském moři.
Lodní vzpoura
Nejedná se o žádnou zásadní objevitelskou plavbu, ani o válečnou výpravu. Ostatně, sama loď je konstruována jako ryze obchodní.
HMS Bounty dosahuje cíle první etapy cesty – polynéského Tahiti – 26. října 1788. Dlouhé kotvení v tichomořském ráji se velmi liší od tvrdé dřiny na palubě plachetní lodi v závěru 18. století.
Tento fakt se znovu objeví poté, co Bounty zvedá kotvu a odplouvá na Jamajku. Zajímavé je, že většina uměleckých děl zobrazujících vzpouru na lodi Bounty má velké pochopení pro vzbouřence vedené charismatickým důstojníkem Fletcherem Christianem.
Výjimku tvoří snad jen francouzský romanopisec Jules Verne, který jako hrdinu oslavuje pouze kapitána Williama Bligha.
Tahiti a Pitcairn
Poté, co byl vzbouřenci s částí své posádky posazen na otevřeném moři do malého člunu, dokázal Bligh skutečné vůdčí a navigační mistrovství. Zachránil sebe i své věrné muže dosažením pobřeží ostrova Timor.
Kapitán Bligh v dalších letech stoupal v kariérním žebříčku královského námořnictva, aby nakonec dosáhl i na admirálskou hodnost. A co vzbouřenci z lodi Bounty?
Části z nich měl bezpečný a utajený azyl poskytnout ostrov Pitcairn s úrodnou půdou a pramenitou vodou.
Tato enkláva pevniny tvořená vyhaslou sopkou měla v obrovské rozloze Tichého oceánu ujít pozornosti britských úřadů, protože její pozice byla v dobových mapách vyznačena s velkou nepřesností, Přesto se část vzbouřenců rozhodla zůstat na Tahiti, kde si je také „vyzvedla“ trestná výprava dělové fregaty Pandora.
Tři z nich byli po rychlém soudu v Anglii oběšeni, další vyvázli s různě dlouhými tresty vězení.
Bounty Day
Bounty mířící k ostrovu Pitcairn měla na palubě devět vzbouřených námořníků (včetně jejich vůdce Fletchera Christiana), devět Tahiťanek a dalších šest Tahiťanů s manželkami. Z námořníků – vzbouřenců se stali osadníci, farmáři, rybáři. Kolonie založená vzbouřenci na ostrově Pitcairn se udržela až do dnešních časů.
Každý ze zdejší malé komunity má v rodokmenu na úplném počátku některého ze vzbouřených námořníků či Tahiťanů, kteří je při cestě na Pitcairn následovali.
Na ostrově si místní obyvatelé připomínají Bounty Day, okamžik, kdy začala hořet loď Bounty a na břehu stála skupina vzbouřenců s jejich tahitským doprovodem. Lidé nosí na pobřeží modely lodí a zapalují je. Potom si užívají volný den, svůj „státní svátek“ – Bounty Day.
