„Taková blamáž,“ vzteká se Napoleon I. Bonaparte 25. února 1793, když musí rychle zmizet zpátky na loď. Děla nechává na ostrovní pevnině. Sotva stihne utéct. Nechybí mnoho a rozzuření Sardinci by ho zajali. Naštěstí se za neúspěch nakonec viník najde….
Francouzská flotila pod velením admirála Laurenta Jeana Trugueta (1752‒1839) vyplouvá v únoru 1793 z Toulonu do Ajaccia. V jejích řadách nechybí 24letý poručík dělostřelectva, tehdy ješte Napoleone di Buonaparte (1769‒1821).
Jméno si změní na Bonaparte až v roce 1796. Právě z jeho hlavy vzešla příprava invaze na Sardinii, součást postupu Francie proti první koalici, kde stojí bok po boku Svatá říše římská, Habsburská monarchie, Velká Británie a Pruské království.
V rámci flotily velí Napoleon dvěma jednotkám korsických gardových dobrovolníků. Pluje na palubě korvety „La Fauvette. “
Noční vylodění
Vojenská mise ale neprobíhá zrovna hladce. Jeho vojáci nejsou vyškolení, nemají žádnou motivaci. Nejsou ani dobře vybavení, ani pořádně zaplacení.
Malý vojevůdce proto musí potlačovat vzpouru už v korsickém přístavu Bonifacio pouhých pár dní před samotnou akcí. Nakonec ale přece jenom flotila dorazí 22. února 1793 v 9 hodin ke svému cíli – Sardinii. Silnému větru navzdory.
„Do útoku,“ přikáže Napoleon poté, co se přemístí k přední části pobřeží u přístavu Punta Di Tegge. Jenže sardinské baterie proti nim zuřivě pálí.
Té noci se proto Napoleon se svými muži a baterií tří kanónů vylodí na ostrově Santa Stefano u městečka La Madalena na pobřežním pásu, který je oddělený od zbytku pevniny asi 700metrový mořským pruhem „Rychle,“ popohání Napoleon své vojáky, zatímco jim vítr šlehá do tváří a jejich uniformy prudký déšť smáčí skrz naskrz.
Hádka velitelů
Ozvou se výstřely z mušket a palba z děl. Nakonec se Francouzům povede dobýt malou čtvercovou věž na pobřeží, kterou brání posádka 25 Sardinců. 17 z nich Napoleonovi muži zajmou. Jeden z obránců, Salvatore Ornano, ale skočí do vody a plave do La Madaleny.
„Poplach,“ burcuje okamžitě celé město. „Pokračujte v útoku,“ přikazuje zatím na pobřeží Napoleon. Chce využít nočního momentu překvapení. Jenže velitel Colonna Cesari je proti. „Hrozí vzpoura vojáků, “ protestuje.
Dochází mezi nimi k prudké hádce a Bonaparte pak přikazuje připravit obléhání a dotáhnout děla na pobřežní skálu La Puntarella. Míří přímo proti obydlenému městu…
Koule zničí kostel
Palba začíná v nedělí 23. února ráno. První rána strhne střechu kostela svaté Magdaleny. Obyvatelé vyděšeně utíkají. Druhá rána vráží do průčelí na pravé straně kostela. Třetí a čtvrtá zasáhne střechy sousedních domů.
Pátá míří dovnitř kostela, další prorazí jeho okno a skončí u nohou sochy. Podle zpráv sardinského námořnictva padne minimálně 1050 výstřelů z děla Zničeno nebo poškozeno je na 80 domů. Celý den je slyšet kanonáda.
Pokračování má i v noci, tentokrát se zápalnými střelami. I v dalších dvou dnech Francouzi útočí. Když chytne sklad řeziva v přístavu Cala Gavetta, vypadá to, že už je rozhodnuto v jejich prospěch.
Hrdina dostane rentu
Sardinec Domenico Millelire (1761‒1827) ale nic nevzdává. Bere si malý člun se čtrnácti veslaři, střelce a kováře pro výrobu zápalných lodí. Zamíří na zadní stranu útočících lodí. Mezi Francouzi jeho manévr způsobí ohromnou paniku.
Útočníci už jsou navíc unavení a chybí jim motivace. Bonaparte je na břehu. Nezbývá než rychle opustit děla. Námořníci z La Fauvette je odmítají naložit na palubu, nechtějí ztrácet čas potřebný k útěku. Bonapartovi nechybí moc, aby byl uvězněn.
Podplukovník Quenza píše zprávu pro ministra války v Paříži. Z neúspěchu akce tu obviňují Colonnu Cesariho. Millelire naopak za svoje hrdinství dostane od Sardinců medaili a doživotní rentu.
