Na 92 umělých ostrůvcích v Mikronésii leží záhadné a rozbořené kamenné stavby nazývané Nan Madol. Toto dávné dílo jakoby se vysmívalo našim znalostem lidské historie. Nevíme kdo nebo proč ho kdosi vybudoval. A šlo vůbec o město, jak se tvrdí?

Temnou mořskou vodou se občas mihne několik rybek, které nezúčastněně proplouvají kolem tří českých potápěčů. Pravidelné pohyby nohou pohání muže do neprozkoumaných hlubin.

Jejich oči marně hledají vstupy do zatopených podzemních tunelů, které se zde prý nacházejí. Průzkumníci jsou zvědaví, jestli zde naleznou „Dům mrtvých“ – gigantickou podzemní hrobku s ostatky obrovských lidí.

Uplynou nekonečné minuty a vzduch v potápěčských lahvích již začíná docházet. Náhle se z tmavých hlubin vynořuje ještě tmavší silueta, kterou zahlédne jako první fotograf Jiří Skupien (*1955).

Sloup obrostlý korály je vysoký asi čtyři metry a ční z mořského dna jako připomínka dávno ztracených a tajemných dob.

Překvapivý český objev

Vzápětí zde v roce 2002 Češi objeví za ostrůvkem Nan Dowas celé potopené sloupořadí. Vyprávění o podmořské části Nan Madolu tedy nejsou smyšlená!

Soustava těchto záhadných umělých ostrovů leží nedaleko mikronéského ostrova Pohnpei, jenž je součástí Federativních států Mikronésie v Tichém oceánu. Zde možná stojí většina potopených i nadzemních staveb z tajemných zpráv a legend!

Ty jsou součástí velkých ruin starého kamenného města, jež nese neoficiální přezdívku „Benátky Pacifiku“. Většina jeho „budov“ se však dosud nachází na povrchu – na 92 umělých ostrovech! Proč je však část dávného sídla zatopená, nikdo včetně odborníků netuší…

Proč stavěli umělé ostrovy?

Průzkumníci z expedice českého badatele a spisovatele Ivana Mackerleho (1942–2013) tehdy pokračují v hledání také na souši. I tady však nalézají mnohá překvapení a otázky, ale „Dům mrtvých“ bohužel nenajdou.

Proč někdo postavil ohromné hradby a domy z obřích několikatunových čedičových kamenů? Vždyť domorodci v Mikronésii odjakživa staví pouze primitivní chýše se střechou z palmového listí. Zdaleka tedy ne tak složité stavby, jako jsou ty na Nan Madolu.

Jeho staré kameny a zdi, vysoké až 11 metrů a silné až tři metry, se zdvihají z hustého pralesa jako neuvěřitelná připomínka zapomenutého umu.

Otazníky bez odpovědí

Pro každou stavbu byl v moři vybudován umělý obdélníkový ostrůvek ohraničený dlouhými čedičovými balvany a vyplněný korálovou drtí.

Proč dávní stavitelé přišli s šíleným nápadem pracně stavět umělé ostrůvky v oceánu, když je všude okolo plno přirozených korálových ostrůvků? Lidí a surovin je, a zřejmě vždy byl, na okolních ostrovech velký nedostatek.

A k takto rozsáhlým stavbám je potřeba minimálně několik tisíc pracovníků! Jsou v podstatě jen dvě řešení. Buď zde dříve žilo podstatně více lidí než dnes, anebo zdejší stavitelé používali určitou techniku.

Minimálně jednoduché stroje jsou totiž pro zdvihání a přepravu kamenů o váze 5 až 50 tun zapotřebí. Navíc kameny z „Benátek Pacifiku“ pocházejí ze 14 kilometrů vzdáleného naleziště, odděleného mořem!

Rekonstrukce, která selhala

„Při natáčení dokumentárního filmu o Nan Madolu pro televizní kanál Discovery v roce 1995 selhaly při rekonstrukci všechny pokusy o převoz bloků těžších než jedna tuna,“ píše o této záhadě Mackerle. Ale jak se tedy přesun a stavba kamenů odehrávaly?

To není známo, stejně jako skuteční stavitelé tohoto mikronéského divu. Podle archeologických výzkumů se předpokládá, že Nan Madol byl až do 15. století obřadním centrem Saudelerské dynastie.

Tento mocný rod, ovládající v dobách své největší slávy přes 20 000 obyvatel, zde měl mít ceremoniální a politické centrum, do kterého mohli vkročit pouze vysoce postavení šlechtici a kněží. Nebyli to však pravděpodobně tito Mikronésané, kdo Nan Madol postavil.

Nikdy nekončící záhady

Vědci zkoumající stáří tohoto ostrovního divu světa se nemohou přesně shodnout v jeho dataci ani původu.

A to přesto, že mezi nimi nechybí slavný český etnograf Miloslav Stingl (*1930), nebo britský archeolog Frederick W. Christian.

Zatímco Angličan kolem roku 1880 prováděl v této odlehlé části světa jako první vědec historický výzkum, český badatel šel později částečně v jeho stopách a tento mikronéský „zázrak“ proslavil.

Podle stáří popela nalezeného v ruinách americkými vědci ze Smithsonianského institutu bylo zjištěno, že „Benátky Pacifiku“ byly zřejmě obydleny nejméně ve 13. století.

Samotný Nan Madol vznikl podle některých expertů mezi 6. a 14. stoletím, ale další o něm hovoří jako o mnohem starším, starověkém „současníku“ megalitických staveb. Proč je zde tolik rozporů?

Mimozemská hypotéza

Možnost, že se levitace kamenů, kterou popisují dávné legendy o stavbě Nan Madolu, může zakládat na pravdě, je možná až příliš fantastická. Ale mohli znát jeho stavitelé nějaké moderní technologie?

Příznivcem této hypotézy je například švýcarský spisovatel Erich von Däniken (*1935), který „Benátky Pacifiku“ připisuje tradičně mimozemšťanům. Jen odvážná spekulace? Ale i domorodci považují tyto ostrovy za podivně prokleté.

Jedním z důvodů mohou být záhadné kostry obřích lidí, které zde jsou prý občas nalézány.

„Před pár lety našel můj přítel v džungli přiléhající ke zříceninám lidskou stehenní kost,“ tvrdí domorodý průvodce Mikronésan Walter Ringlen, pocházející z ostrova Pohnpei.

Ostrovy dávných obrů?

A jeho překvapivé vyprávění pokračuje: „Ležela mezi balvany a byla třikrát větší než kost běžného člověka.“ Muž si bohužel neuvědomuje důležitost svého nálezu a kost odhazuje bez pořízení dokumentace.

Pokud si nevymýšlí, mohou být velké kosti indicií, že v Nan Madolu kdysi žili (a snad ho i stavěli) lidé neznámé obří rasy! Kdo byli tito „obři“ a odkud přišli? Zajímavé je, že mýty o obřích lidech se vinou napříč celou lidskou historií.

Navíc jsou kosti „obrů“ prokazatelně nalezeny na několika místech světa! Naznačuje to, že Ringlen mluví pravdu? Také Mackerleho výprava tyto kosti bohužel neúspěšně hledá. Tím však zdejší tajemství zdaleka nekončí!

Rakve z platiny

Podle zprávy německého cestovatele Herberta Rittlingera (1909–1978) prý japonští potápěči nacházejí ve 30. letech 20. století v moři u Nan Madolu potopené ulice kamenných domů.

Mezi nimi i v mnoha legendách popisovaný „Dům mrtvých“, který má být hlavní budovou ztraceného podmořského města. Uvnitř tehdy údajně nacházejí platinové (jeden z nejvzácnějších kovů – pozn. red.) rakve s obřími kostrami dávných králů!

Některé rakve rozbíjejí a drahou platinu odváží pryč. Je to pouze výmysl? Navíc je zarážející, že v té době je mezi vývozními artikly z Pohnpei také mnoho platiny! O této příhodě se zmiňuje i uznávaný český etnograf Stingl.

Jaká tajemství ještě Nan Madol skrývá? A může být posledním pozůstatkem potopené země – snad bájného kontinentu Mu?