Skip to content

Na válečné stezce: 3 indiáni, před nimiž se běloši třásli strachy

Britští vojáci z ochozů pevnosti Michilimackinac u průlivu Mackinac mezi Michiganským a Huronským jezerem se zájmem sledují dva indiánské týmy, které v blízkosti palisád spolu zápolí ve hře zvané baaga´adowe, předchůdkyni moderního lakrosu. Náhle míč přeletí zeď…

Indiáni se za ním okamžitě vydávají otevřenou branou v opevnění a Britové, kteří nepočítají se zradou, jim v tom ani nebrání. Jakmile jsou američtí domorodci uvnitř, vytahují doposud ukryté zbraně a začínají masakrovat zaskočené vojáky. Během chvíle jich 15 zabijí a dalších pět pak brutálně umučí. Píše se rok 1763 a oblastmi kolem severoamerických Velkých jezer právě zmítá tzv. Pontiacova válka…

Zatímco se u Michilimackinacu Pontiacovi daří, pevnost Detroit nepokoří.

1. Mírumilovný útočník

Indiánský náčelník: Pontiac

Životní data: asi 1720–1769

Kmen: Ottawové

Skupina indiánů, vedená Pontiacem, vstupuje 8. května 1763 do hlavní budovy pevnosti Detroit. Všichni domorodci mají přes ramena přehozené pláště, aby nebylo vidět, že pod nimi ukrývají zbraně. Sám Pontiac navíc nese korálkový pás wampum, který indiáni obvykle používají při stvrzení smluv. „To je na znamení přátelství a dobré vůle,“ falešně uklidňuje velitele pevnosti. Toho však již kdosi před pravými úmysly domorodců varoval.

Pontiac nakonec zemřel rukou jiného indiána. Prý šlo o osobní pomstu…

Dříve než stihnou indiáni vytáhnout své zbraně, tasí je Britové. „Přišel jsem v míru,“ rozčiluje se Pontiac. Jeho plán pokořit pevnost Detroit lstí nevyšel. Nezbude mu, než ji na několik měsíců oblehnout. Postupně se k němu přidávají další kmeny, nespokojené s britským postupem na indiánské území, a dochází k atakům i na jiné pevnosti. Mír se podaří sjednat až o tři roky později.

 

Rudý oblak našel s bělochy ve finále společnou řeč a odvedl svůj lid do rezervace.

2. Krvavý výsměch 

Indiánský náčelník: Rudý oblak

Životní data: 1822–1909 

Kmen: Lakotové (Siouxové)

Vojáci z Fort Phil Kearny (Wyoming) strnou děsem. Je krátce po poledni 21. prosince 1866 a oni se právě vyškrábali na kopec nedaleko své pevnosti. V údolí pod sebou spatří tisícovku indiánských válečníků, kteří se k nim nebezpečně blíží. Místo boje se však běloši dočkají jen posměchu. Indiáni jsou rázem v trapu a vojáci opatrně sestupují z kopce. V údolí je čeká hrůzný nález – 81 mrtvých a zmrzačených těl jejich druhů, kteří o několik desítek minut dříve bláhově padli do indiánské léčky. Tzv. Fettermanův masakr, nazvaný podle bojechtivého vůdce rozprášeného oddílu, je do té doby největším krveprolitím během bojů mezi Američany a domorodci z Velkých planin (především z území dnešních států Wyoming a Montana) během války náčelníka Rudého oblaku.

Sedící býk se Američanům po letech bojů vzdal.

3. Duchovní podpora

Indiánský náčelník: Sedící býk

Životní data: asi 1831–1890 

Kmen: Lakotové (Siouxové)

Zatímco Rudý oblak později skládá zbraně, Sedící býk se nehodlá vzdát. Má na 10 000 stoupenců, z toho jsou 2000 válečníků. „Velký duch nám dal naše nepřátele a my je zničíme,“ sděluje shromážděným indiánům své zjevení Sedící býk krátce před krvavou bitvou u Little Big Hornu. Ačkoli je tento střet nejčastěji spojován právě s jeho jménem, on v něm sehrává roli jakéhosi duchovního vůdce. Záležitosti válečníků si berou na starosti jiní – Splašený kůň (asi 1845–1877) a Žluč (asi 1840–1894). Custerova sedmá kavalerie tone v krvi.

Foto: biography.com, accessgenealogy.com, pinterest.com, wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Záhady a tajemství
Zobrazit více …