Lžíce, vidlička a nůž, to je základ příboru, který běžně používáš u stolu. Tušíte ale, že to zdaleka není samozřejmost? Cesta vidličky k jídelnímu stolu byla docela složitá a ještě v 18. století se ještě leckde musíte obejít bez ní. Třeba u královského stolu.

Na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715), přezdívaného „král Slunce“ se setkává markýz Louis de Béchamel (1630–1703) a kuchař La Varenne. Druhé jméno zůstalo v zapomnění, ale to první vám může být povědomé.

Souvisí s kuchyní. V La Varennově kuchařce z roku 1651 se objevuje recept na omáčku, který zní asi takhle: „Do kastrolu dej několik ořechů másla s trochou petrželky, česneku, sekané šalotky, osol, opepři, přidej muškátový oříšek, zasyp moukou a zřeď smetanou.

Pak trpělivě míchej na ohni do zhoustnutí.“ Omáčka dostane své jméno právě po markýzovi a je základem mnoha pokrmů.

Musíte dodržet přísnou etiketu

Také vás doma v dětství peskovali, že nemáte mít při jídle lokty na stole a máte se slušně chovat? Taková, a ještě přísnější pravidla platí i u Ludvíkova stolu, na etiketu se také potrpí. Takže pokud budete jeho hosty, nesmíte se dopustit žádných prohřešků.

Kdybyste si ale u jeho stolu vzali vidličku, může se stát, že přestanete být jeho oblíbencem. Když ji začne používat jeho vnuk, nese to velmi nelibě.

Trojkombinace teprve přijde

Vidlička totiž ještě není běžnou součástí příboru. Připomíná ďáblův nástroj, a tak se jí lidé bojí. Trojkombinace na stolech zdomácní až v průběhu 18. století. Nechuť má i ke špičatým nožům, kterými se krájí potraviny, a proto je v roce 1699 zakazuje vyrábět.

Panovník si potrpí na okázalost a hierarchii. Pro hosty na svých večírcích navíc chystá zasedací pořádek odpovídající jejich významnosti.