„Ty jíš čokoládový dort?“ pozdvihne kamarádka překvapeně obočí. „Nějak na něj mám poslední měsíce chuť,“ krčí rameny dívka. Je to její svobodné rozhodnutí? Anebo je jen loutkou bakterií?
Porodním sálem se rozezní dětský pláč. Novorozeně přijde na svět jako nepopsaný list. Tedy, co se střeva týká. První mikroby se do něj ale dostávají už ve chvíli, kdy se souká porodními cestami. Konkrétně jde o Escherichia coli a enterokoky.
Pokud by se dítko narodilo císařským řezem, prvotní kontakt s prospěšnými bakteriemi neproběhne. S mateřským mlékem pak přitečou laktobacily a bifidobakterie. Ty si počkají, jak dopadne cesta laktózy trávicím traktem.
Když se nestihne rozložit v tenkém střevě, vrhnou se na ni bifidobakterie. Ty u miminek představují až 90 % střevní mikroflóry. Poměry se s dospíváním razantně změní. Navíc se přistěhuje pár virů a možná i houby.
Kolik a čeho ale říct nelze – mikroflóra každého střeva se liší, v závislosti na životním stylu a stravování.
Dvoukilová nálož nad podvozkem
Ve střevu nám žije až 100krát více bakterií, než kolik máme vlastních buněk – a těch máme 50 až 75 bilionů. Jen ve střevech si hoví na 500 druhů mikroorganismů, z nichž 60 % představují právě bakterie.
Ty střevní k životu nepotřebujeme, ale většina z nich je užitečná: Rozkládají zbytky, pomáhají budovat imunitu, produkují vitaminy a po očku sledují, zda se ta 1,5metrová pokroucená trubka, ve které žijí, nevyvíjí mimo standardy.
Pokud by se všechny střevní bakterie podařilo dát na váhu, protočíte panenky. Může jich být až 2 kg!
Biologická zbraň všedního dne
Charakteristický vrzavě pískavý zvuk následuje nesmělé: „Promiňte“. Přeplněným autobusem se nese puch vaječného pukavce. Ze 7 až 10 litrů plynů, které nám v tlustém střevě každý den vzniknou, se přitom nevstřebá jen kolem 600 ml.
Tyčkovitá „tělíčka“ bakterií si lebedí – štěpí zbytky na kyselinu mléčnou, mastné kyseliny, metan, oxid uhličitý a dokonce i alkohol. Snižují nám tím pH ve střevech. K čemu to je dobré? Bakterie tím zamezí hnití zbytků.
Teprve nedávno se ale ukáže, že stejně jako my při hostině preferují některá jídla. Jaká? Každé bakterie jiné! A ještě hůř: Naše společné hostiny totiž nefungují srovnáním „stejně jako my“. Bakterie nám přímo vnucují, na co mají chuť – a my obvykle podléháme!
Tak tohle jíst tedy nebudeš!
„Naše střevní bakterie jsou silně manipulativní. S některými budeme, pokud jde o stravování, ve shodě. A ty ostatní? Pokusí se nás přizpůsobit k obrazu svému,“ vysvětluje ředitel kalifornského Centra pro výzkum rakoviny, onkolog Carlo Maley (*1969).
Bakterie preferují logicky stravu, která jim umožňuje rychlejší růst. Začínáte si také připadat jako v nějakém hororovém fantasy? Jak by nám mohli tihle pár mikrometrů velcí tvorečkové rozkazovat? Hned několika způsoby.
Pošlete jim trávicím traktem něco, co jim není po chuti? To jste si dovolili příliš!
Králové hackerů
Bakterie se shromáždí u střevních nervových spojů. Těmto smíšeným nervům se říká vagus a tvoří cestu až 100 000 000 nervových buněk, po kterých můžete „poslat zprávu“.
A k naší velké smůle, i když střevo patří nám, bakterie vládnou programovacím jazykem vagusů mnohem lépe, než my. Přes síť nervových spojů aktivují chuťové receptory. To by ještě nevadilo. Hackerským bakteriím to ale nestačí. A tak receptory vyprodukují toxin.
Že je vám po nějakém jídle najednou nějak divně? A naopak – až si dáte něco, co jim vyhovuje, odmění vás pěkným chemickým koktejlem.
