Také se ošklíbáte, když musíte umýt nádobí? Nejste sami, podobně je na tom většina lidí. Zbavit se dřezu přeplněného špinavými talíři, sklenicemi a hrnci zkrátka není žádná zábava.

To si ostatně lidé mysleli už v polovině 19. století, kdy se proto začaly objevovat první myčky nádobí. Ovládaly se pákou, kterou se muselo točit pořád dokola, takže šlo o docela slušnou fyzickou námahu. Navíc mycí efekt nebyl zrovna nic moc. Není divu, že se příliš neujaly…

Cenné kousky nevydrží

Skutečný převrat v mytí nádobí světu nabídne až Josephine Cochranová (1839–1913). Choť chicagského podnikatele s oblibou pořádá opulentní večírky.

Nedá jí to, aby své hosty neohromila krásnou sadou porcelánového nádobí, které se datuje pravděpodobně až do 17. století. Jenže po každé takové akci zbude hora špíny. A Josephine se děsí toho, kolik vzácných kousků během mytí zase služka rozbije.

Proto přemýšlí o zařízení, které by porcelán umylo důkladně, ale přitom jemně. V kůlně za svým domem zkouší experimentovat. Pomáhá jí mechanik George Butters.

Společně sestaví stroj, ve kterém je nádobí uloženo do košů podle toho, o jaký druh jde. Tím se zabrání jeho poškození. K důkladnému vyčištění využívá tlak vody. Dva základní principy myček, využívané dodnes, jsou na světě.

Rozšíření zbrzdí válka

Josephine, která musela po manželově smrti řešit dluhy, konečně odstartuje úspěšnější životní kapitolu. Vynález si patentuje v roce 1886. Když v roce 1893 probíhá v Chicagu probíhá Světová výstava, představí ho široké veřejnosti a sklidí ohromné nadšení.

Na veletrhu získává čestnou cenu. Spousta majitelů restaurací a hotelů už se těší na to, jak díky její horké novince ušetří spoustu času a lidské práce. Cochranová si poté otevře továrnu na výrobu myček.

Během 20. let 20. století se u myček uplatní některá vylepšení. Celkové rozšíření ale přibrzdí 2. světová válka, takže běžné hospodyňky se myčkou seznámí až v 50. letech 20. století.