Vévodkyni de Fontanges se na honu v lese u Fontainebleau uvolní její složitý účes. Nezbude jí tedy nic jiného, než aby před svého milence, francouzského krále Ludvíka XIV., předstoupila s vlasy jenom volně svázanými stuhou. Z ostudy se ale rodí módní hit.

Ludvík XIV. (1638–1715) je uchvácený. Na druhý den už mají všechny dámy na francouzském královském dvoře stejný účes jako Marie Angelika de Scorailles, vévodkyně de Fontanges (1661–1681).

S jedinou výjimkou, markýzou de Montespan (1640–1707). Další z Ludvíkových milenek považuje něco podobného naopak za vrchol nevkusu. Účes ala Fontanges a paruky jsou žhavými módními hity, které dá Paříž barokní Evropě.

Panovník přichází o vlasy

Sluha sundá francouzskému králi Ludvíkovi XIII. (1601–1643) z hlavy bohatou paruku plnou dlouhých loken, které mu spadají až na ramena a záda. Král se rukou podrbe se ve zbytku svých vlasů. S odporem z nich vytáhne veš.

Když sluha pohne parukou, vypadne z ní hned několik broučků. Králi ale nezbývá, než trpět. Už v mládí totiž přichází o své vlasy.

Symbol mužnosti

Dlouhá hříva je ale symbolem mužnosti a důstojnosti. „Musíte mi vyrobit náhradu,“ přikazuje proto svým sluhům. Jedinou šancí se pro něj stává paruka. Jeho syn, král slunce Ludvík XIV., vytvoří z nošení paruk módu, kterou brzy zkopíruje celá Evropa.

Pudrování způsobuje problémy

Jenže hygiena v té době není na moc vysoké úrovni, proto se bohaté lokny jenom hemží odporným hmyzem. A co teprve, když se paruky po smrti Ludvíka XIV. začnou paruky také pudrovat. To je ideální prostředí pro množení vší.

Naštěstí se umělé vlasy postupně zkracují a nakonec se od jejich používání upouští.