Byť Hitler Berlín v lásce neměl, byl na něj příliš svobodomyslný, nakonec jej osud donutil, aby poslední měsíce života strávil v neoblíbeném městě. Nikoliv ovšem v některém z honosných klasicistních paláců, která spojenecká letadla proměňují v trosky.

Paranoidní Hitler je posedlý bunkry a jeden takový si nechá postavit i pod říšským kancléřstvím mezi Postupimským náměstím a Braniborskou bránou. Stěny tohoto bunkru jsou i svědky posledních chvil Adolfa Hitlera.

První betonový úkryt vzniká pod Přijímacím sálem Starého říšského kancléřství již v roce 1936. Železobetonové stěny o tloušťce jeden a půl metru obklopují prostor 462 m2. Bunkr je energeticky soběstačný, celkem se v něm nachází 12 místností, nechybí zde ani vodovod či kanalizace.

Bezpečnost zajišťuje tři metry silný železobetonový strop, který zvládne úder jakékoliv tehdejší pumy.

Hitlerovi ovšem tento bunkr nestačí a tak se v roce 1942 začíná pod zahradou Starého říšského kancléřství hloubit nový. Ten je položen v hloubce deseti metrů a se starým bunkrem je propojený.

Mocnost zdejšího stropu dosahuje dokonce čtyři a půl metru, stěn pak tři a půl. Přesto je bunkr neustále vlhký a musí se z něj neustále odčerpávat spodní voda, která do něj natéká.

Podmínky v bunkru vůbec nejsou bůhvíjaké. I přes zavedenou klimatizaci se zdejšími chodbami šíří silný zatuchlý zápach. Lidé, žijící v takovém prostředí jsou náchylní k nemocem a ztrácí zdravou barvu.

Sám Hitler má ke konci svého života dle svědků voskově nažloutlou pleť, což je dáno jak podmínkami v bunkru, tak i jeho závislostmi na lécích.

Bunkr je vybaven obytnými i technickými místnostmi. Hitler má k dispozici tři pokoje, obývací komnatu, pracovnu a ložnici, které sousedí s pokojem Evy Braunové. Dále tu své místnosti mají další lidé, například ostraha nebo lékaři.

V jedné ze zdejších komnat Magda Goebbelsová podá jed svým pěti dětem, protože podle jejích slov: „Svět bez nacionálního socialismu nemá budoucnost.“

Svou smrt zde nakonec nachází i 30. dubna 1945 Adolf Hitler se svou čerstvou manželkou Evou. Krátce předtím se zde morálka značně uvolňuje, mezi stěnami bunkru se kouří i popíjí, v ty okamžiky zde žije až 50 lidí.

Po Hitlerově smrti začíná exodus, část lidí následuje příkladu svého vůdce, jiní se pokoušejí ztratit se v rozvalinách Berlína. 2. května Sověti obsazují kancléřství a pronikají i do bunkru.

Objekt jel poté zasypán a od roku 2006 jej mezi okolními obytnými domy připomíná pamětní deska.