„Od prvního okamžiku jsem si položil za úkol ukázat světu, jak si německý národ umí vážit sobě svěřeného cizího národa a získat jej pro životní společenství, do něhož jej uvedl dějinný osud,“ pronáší Konstantin von Neurath (1873–1956) smířlivě po slavnostním přivítání v Praze.
Zlomený a unavený prezident Emil Hácha působí vedle statného a energického postaršího šlechtice jako spráskaný pes.
Je zcela očividné, kdo z těchto dvou pánů bude rozhodovat.
Sám Hácha je však původně poměrně spokojený s dosazením Neuratha jako protektora nad Čechy a Moravou. Ví, že jde o vzdělaného právníka a protřelého diplomata, který působil v Londýně, v Turecku, Kodani či Římě.
Ví, že jde o v diplomatických kruzích váženou osobnost, která působí až do vystřídání dravým Joachimem von Ribbentropem (1893–1946) ve funkci německého říšského ministra zahraničí. Do zločinecké NSDAP navíc vstupuje až v roce 1937, kdy získá také hodnost SS-Gruppenführera.
Sám Neurath si prezidenta Háchy také váží.
Smířlivá tvář šlechtice Hitler Neuratha do Prahy vysílá zcela záměrně. Stárnoucí ministr bez portfeje se mu hodí k „vyrovnání sil“. Státní tajemník K. H. Frank, který je nejzuřivějším zastáncem odtržení Sudet od Čech, představuje tvrdou a despotickou linii, pod palcem má navíc policii i jednotky SS v protektorátu.
Neurath má být naopak zárukou smířlivosti a diplomatického taktu. Obyvatelům protektorátu má poskytnout falešný pocit toho, že vše bude v největším pořádku. A tohoto úkolu se zhostí vskutku s vervou.
V prvním projevu si Neurath vytyčuje vznešený cíl usmíření Čechů a Němců, které povede ke společnému blahobytu. Neskromně se sám přirovnává k britskému místokrálovi v Indii a jako král se šlechtickou krví se i chová.
Velkou část pobytu v Čechách tráví na zámku v Panenských Břežanech, výjimkou nejsou ani projížďky na koni pražskou Stromovkou. Neurath dostane brzy nálepku poživačného lenocha, který se věnuje spíše svým koníčkům, jako jsou mineralogie a lov, než politice.
Nespokojeni jsou s ním zejména protektorátní esesáci v čele s Frankem, a to i díky Neurathovu částečně židovskému původu. Frank proto začíná Neuratha ignorovat a často jedná na vlastní pěst.
Tisíce do koncentráků Neurath se nechvalně proslaví v době po potlačení oslav vzniku samostatného státu 28. října 1939. On sám je sice řešit nechce, hlas ulice prý sám utichne, otěže ale bere do rukou Frank, který nařídí krvavé potlačení akcí a pozatýkání některých účastníků.
To už si i sám Neurath uvědomuje, že by měl proti Čechům zakročit tvrději. Vnitřně se ztotožní s vizí naprosté germanizace protektorátního území, počítá i s pozdějším vysídlením nebo likvidací nevyhovující části národa.
První krok učiní už v srpnu 1939, kdy nařídí zatčení a odvlečení 8000 Čechů do koncentračních táborů. Proč? Prý preventivně, Německo totiž zrovna rozpoutává válku napadením Polska. Přidává se i ostřejší rétorika, za nepřátelství vůči Říši prý bude trpět celý národ, dochází i k zavedení norimberských zákonů na našem území.
Nejbrutálnějším činem je podíl na zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939, kdy Neurath nechá zatknout 1200 studentů a postřílet studentské vůdce. Následně přizná sudetským Němcům náhradu za škody, jež utrpěli v boji za připojení k Německu – náhrady plynou samozřejmě z českých peněz.
Zdravotní pobyt? Na druhou stranu pravidelně přijímá české delegace, vyslechne je a tu a tam nabídne i řešení daných problémů. Neurathova liknavost se zajídá Frankovi, který na něj často donáší přímo Adolfu Hitlerovi, navíc záměrně zveličuje jeho lenost.
Trpělivost Hitlerovi nakonec skutečně dojde v roce 1941 po vpádu Němců do Sovětského svazu. V protektorátu ožívají odbojové organizace, množí se sabotáže a gestapo, policie i Frank si na Neuratha stěžují v Berlíně.
Prý nezvládá situaci. Hitler proto v září 1941 posílá Neuratha na časově neomezenou „zdravotní dovolenou“, oficiálně je však šlechtic protektorem až do roku 1943. Neurath se při úprku z Hradu ani nerozloučí s Háchou.
Po válce je odsouzen na 15 let vězení, v roce 1954 už je ale ze zdravotních důvodů na svobodě. O dva roky později umírá.