Léto už skončilo a s chladnoucími dny slovanská rodina spí v zemnici, kam se šplhá po žebříku. Na rozhraní 6.–7. století je na našem dnešním území až 100 prvních slovanských vesnic, hlavně podél řek.

Jedna z nich se nachází i v Polabí. Asi ve 12 domech tu žije přibližně 60 lidí. Zařízeny bývají úplně jednoduše: kromě pece nechybí lože, nízká sedátka a lavice.

S podzimem už toho není moc v zemědělství na práci, lidé se musejí hlavně postarat o dobytek a udělat si zásoby na zimu.

Milují listovou zeleninu

„Mají hojnost různého dobytka a plodin složených dohromady v jámách, zejména prosa a béru (druh obilniny),“ líčí historik Pseudomaurikios.

Teprve když má dobytek krmení, i oni si dopřejí jídlo – dopoledne zahuštěnou obilnou kaši s ovocem, později odpoledne hrách. Pro svět objeví křen a milují medvědí česnek a také špenát – tím ovšem označují v podstatě jakoukoli listovou zeleninu.

Odpoledne se věnují řemeslníci své práci, hrnčíři vyrábějí nové nádobí, kováři zase nářadí. Pokoušejí se také přemístit svislý tkalcovský stav do příbytku.

Chodí spát se slepicemi

Žena tak bude moci tkát i přes zimu. Spát Slované chodí se slepicemi. Jejich plynoucí všední dny však zanedlouho naruší Avaři.

„Avaři přicházeli ke Slovanům každým rokem, aby u nich přezimovali, brali jim ženy a dcery a spali s nimi, a kromě jiných příkoří museli jim Slované ještě platit daně,“ píše francký kronikář Fredegar už v 7. století.