Už 24 hodin je unáší proud od břehu. Včera jejich dva místní průvodci odplavali pro pomoc. Ještě se nevrátili. Vlny zmítají převráceným katamaránem a oni čekají. „Tak teď jdu já,“ řekne 23letý čerstvý absolvent Harvardu. Sebevědomí mu nechybí, nepřipouští si nebezpečí, protože je to Rockefeller.
Spolucestovatel a nizozemský antropolog René Wassing znejistí: „Opravdu si myslím, že bys neměl, Miku…“ Ale syn newyorského guvernéra Michael Rockefeller (1938–1961) neposlouchá.
Skočí do vody, vojenským opaskem si k pasu přiváže dvě větší plechovky na benzin a pomalu se vzdaluje. Jsou asi 15 km od pobřeží nizozemské Nové Guineje (dnes součást Indonésie).
Počítá, že mu to bude trvat tak 10 hodin. V ten moment, 21. listopadu 1961, je dědic miliardového impéria naposled viděn živý.
Bílý muž
Wassinga zachrání další den, zatímco tělo Michaela Rockefellera už nikdy nikdo nenajde. O tři roky později prohlásí Michaela za mrtvého.
Všichni jsou přesvědčeni, že se utopil, a to dalších 50 let. Všechno je ale jinak… Když se Michael Rockefeller po hodinách strávených ve vodě doplácá k pobřeží, narazí na osm 12metrových kánoí etnika Asmat. Na nich je asi 50 mužů.
Den se začíná probouzet do rána a domorodci si nejdřív myslí, že se blíží krokodýl. Sáhnou po oštěpech. Až když se Michael převalí na břicho, poznají, že je to člověk. Bílý člověk.
Barbarské žně
Vyčerpaného Rockefellera obklopí a směřují s ním ke břehu. Vtom se Ajim, šéf jednoho z pěti domů vesnice, obrátí na Pepa – muže, který zabil víc lidí a nashromáždil víc hlav než kdokoli z kmene.
„Zaječel, prohnul se v zádech a vrazil oštěp Michaelovi mezi žebra. Rockefeller křičel bolestí, sténal…“ píše v knize Savage Harvest (2014, Barbarské žně) spisovatel Carl Hoffman.
Pak Michaela vytáhnou do kánoe. Na břehu mu rozbijí lebku a sekyrou přetnou míchu. Ajim pak vrazí zepředu do krku bambusový nůž a začne kroutit, dokud ji neoddělí od těla. Z Rockefellera se stane posvátná oběť.
Jídlo
To, co pak domorodci s tělem Rockefellera udělají, se těžko popisuje. Žebra rozseknou sekyrou, hrudní kost vytrhnou a ruce a nohy odříznou. Vnitřnosti vyvrhnou.
Ženy musí pryč, tahle fáze je jen pro muže, načež začnou navzájem souložit, pít moč druhého a sát penis náčelníka Basima. Ti, co urvali Michaelovu hlavu, ji skalpují, povaří a odříznou z ní obličej.
V lebce udělají 5 cm velkou díru, pomocí níž vyškrábou mozkovou tkáň do posledního zbytku. Tu smíchají se ságou (škrobovitý prášek, z kterého se dělá placka). Kaši zabalí do listu a pečou na ohni.
