V roce 1792 knižně vycházejí Dějiny českého jazyka a literatury od Josefa Dobrovského – první dílo, které podrobně popisuje a hodnotí českou literaturu podle úrovně slohu, obsahu a gramatiky.
Vrchol naší literatury leží podle Dobrovského v 16. století. V 19. století pak vyšla zásadní díla naší literatury. Která to byla?
Manželka Mína (Frederika Wilhelmina) inspiruje Jána Kollára k napsání básně Slávy dcera, která poprvé vychází v roce 1824. Mína je v ní dcerou bohyně Slávy a symbolem všeho Slovanstva.
Kollár rozsah své básnické skladby stále rozšiřuje.
V letech 1835–1839 Josef Jungmann vydává svůj pětidílný Slovník česko-německý, ve kterém se snaží uvádět veškerou dosavadní českou slovní zásobu, vykládá význam jednotlivých slov a způsob jejich užívání. Jeho slovník se může pochlubit zhruba 120 000 hesly.
Nadšení pro husity
Básník Karel Hynek Mácha píše v roce 1836 svoji přelomovou básnickou skladbu Máj.
Romantická oslava lásky a přírody, ukázaná na příběhu tragédie vůdce loupežníků Viléma, jeho milé Jarmily a poutníka Hynka, se ale ve své době nesetká s pochopením.
Pět dílů mají Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě od Františka Palackého. První díl přitom vychází v němčině v roce 1836. Autor své dějiny nakonec dování až do roku 1526. Dobu husitskou si v nich ale hodně idealizuje.
Venkovská idylka
Jedinou básnickou sbírkou, kterou vydal Karel Jaromír Erben, je Kytice. Vychází v roce 1853 a obsahuje balady, založené na české lidové slovesnosti. Kromě Záhořova lože hrají v každé z nich hlavní role ženy.
V době, kdy jí umírá syn Hynek (1853), hledá spisovatelka Božena Němcová někde útěchu.
Nakonec ji nachází při psaní svého nejslavnějšího díla – Babičky, které vychází v roce 1855. Velký prostor v něm věnuje líčení idylického obrázku venkovského života a lidových zvyků a tradic.
