Ta internetová videa jsme viděli všichni. Obrovitý, 200kilový lev se rozbíhá proti muži. Všichni čekají na nejhorší. Místo toho, aby ho šelma rozsápala, skočí mu do náruče a láskyplně se o něj otírá, jako by byla jen koťátko.
Jihoafričana Kevina Richardsona (*1974) lvi v jeho parku akceptují jako jednoho z nich, i když o něco méně chlupatého a o dost podivnějšího. Stejně jako každý jiný člen smečky, i on má sbírku šrámů a kousanců.
Nejsou to lvi ochočení a s každým jiným by si pohráli jako přerostlá kočka s myší. Kevin s nimi ale nějak vychází. Hází přitom za hlavu všechna pravidla, že lvy je třeba přimět k poslušnosti dominancí a disciplínou. „Nepoužívám klacky, biče ani řetězy, jen trpělivost,“ říká.
Rodinná pouta
Mladý, rebelující floutek se dostane ke lvům pořádnou oklikou. Jednoho dne se Kevin ocitne víceméně náhodou ve Lvím parku u Johannesburgu. Nejpopulárnější částí parku ale není safari, je to Klub mláďat, kde se mohou návštěvníci pomazlit s lvíčaty.
A takovému lákadlu neodolá ani Kevin. „Uviděl jsem tam dvě sedmiměsíční lvíčata, Tau a Napoleona. Byl jsem jimi okouzlen i vyděšen. Ale ze všeho nejvíc jsem zažil něco opravdu hlubokého.“ Hraje si s lvíčaty, jako by byl i on lev.
Překocuje je, zápasí s nimi, lísá se a řve, a tráví u nich nakonec každou volnou chvíli. Brzy zjistí, že je schopný se lvy navazovat hluboké vazby.
Nejlepší vězení světa
V parku stráví tolik času, že tam nakonec dostane práci. Jednoho dne zjistí, že dvě jeho oblíbená lvíčata byla prodána do hrozivých podmínek chovných farem. To je klasickým osudem zvířat z Klubu mláďat, která odrostou mazlícímu věku.
Kevin udělá povyk, opustí práci a mladé lvy se rozhodne vzít pod svá ochranná otcovská křídla. Zvířata nalézají u Kevina bezpečný domov a on sám své životní poslání.
Lvi v jeho záchranné stanici jsou zcela volní – ovšem pouze v rámci ohraničeného území, kde se mohou pohybovat. Nesmí se totiž smíchat s populací divokých lvů. „Svým způsobem jsem glorifikovaný věznitel,“ říká Richardson.
