Na podzim roku 1998 město Pyramiden na Špicberkách vypadalo, jako by zdejší lidé náhle přestali dělat to, čemu se právě věnovali a prostě odtud odešli.

Ani dnes se mnoho nezměnilo a proto je místo atraktivním turistickým cílem, kde je možné vrátit se zpět v čase. A taky vidět nejseverněji umístěnou Leninovu bustu!

Špicberky jsou fascinující říší ledovců, sněžných plání a divokých zvířat. Zdejší obyvatelé se nevydávají na cesty mimo osídlené oblasti bez střelné zbraně, protože potkat lední medvědy je poměrně běžná záležitost.

V této zdánlivě nehostinné krajině přitom existovalo město, které jakoby chtělo být výkladní skříní výdobytků socialismu. Neslo jméno Pyramiden (rusky Пирамида/Piramida), odvozené od nedaleké hory ve tvaru pyramidy.

Město i dnes vypadá, jakoby bylo opuštěno relativně nedávno a od roku 2007 jsou zde vyvíjeny aktivity, které z něj mají udělat turistickou atrakci. A jak se zdá, docela se to daří!

Z osady městem

V roce 1926 získává Sovětský svaz právo k těžbě uhlí na ostrově, nad kterou přebírá odpovědnost státní společnost Arktikugol. Zdejším horníkům slouží k bydlení také osada Pyramiden. V té zpočátku žije minimum obyvatel, kteří vedou skromný život.

Po 2.světové válce se věci mění. Sovětský svaz na výstavbu bydlení vyčlení nemalé prostředky a tak je zde pro dělníky z uhelných dolů postaveno městečko. Kromě obytných domů tady vyroste například nemocnice, kulturní středisko i restaurace. V 80. letech zde žije více než 1000 lidí.

Vše pro pracující!

Na kvalitě života zdejších dělníků sovětskému státu hodně záleží. V kulturním centru je knihovna, basketbalové hřiště, dívadelní sál i kino. Děti mají v městečku hřiště s houpačkami, skluzavkou i malou tělocvičnou pod širým nebem.

Vyhřívaný krytý bazén je nejlepší široko daleko, dojíždějí sem i lidé z hlavního města celého souostroví Longyearbyenu. Důraz je však kladen rovněž na estetickou stránku života. Sověti přivezou kvalitní zeminu, aby zde mohl být založen rozlehlý trávník.

V letních měsících se pak zdejší travnaté náměstí rozzáří nádhernou zelenou barvou.

Pád soběstačného města

Dovezená půda je použita i ve sklenících, kde se pěstují rajčata, okurky, papriky, květiny i další rostliny.

Takřka soběstačné město má také vlastní chov prasat, kuřat, dobytka a energii čerpá z uhlí, kterou vytěží zdejší obyvatelé.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 přestávají ze strany státu proudit dotace na těžbu uhlí a situace ve městě se mění. Platy zdejších pracovníků jsou nízké, panuje nedostatek potravin i dalších věcí, životní standard rychle klesá.

Musí dojít k určitým omezením výdajů společnosti Arktikugol a k nim patří i rozhodnutí o uzavření města Pyramiden.

Město duchů

To padne v prvních měsících roku 1998. Už 31.března proběhne poslední směna v dolech a 10. října odchází poslední zbývající obyvatelé. Dnes sem přijíždějí turisté a mohou si sami nebo společně se zdejšími průvodci město prohlédnout a vidět i několik rekordů.

Patří k nim nejseverněji umístěný bazén, koncertní křídlo a busta Vladimíra Iljiče Lenina (1870-1924).

Pro potřeby turistů je zde dokonce vybudován hotel, kde si mohou vybrat některý z pokojů, zařízených ve stylu sovětské éry, anebo rezervovat moderní, zrekonstruované pokoje.