Drtivá většina dotázaných studentů lékařských fakult v ČR se necítí připravena vstoupit po škole do praxe. Největší obavy mají ze zvládnutí administrativy a z práce s informačními systémy.
Ukázal to dotazníkový průzkum Medici 2020, který mezi studenty všech osmi lékařských fakult provedl o prázdninách spolek Mladí lékaři.
Z průzkumu také vyplynulo, že 10 % mediků nehodlá naskočit do českého zdravotnictví. A ti, kteří naskočí, nejčastěji plánují, nebo zvažují stát se praktickým lékařem.
Kompletní výsledky zveřejní Mladí lékaři na své konferenci, která začíná 28. listopadu v Praze. Budou o nich diskutovat například s ministrem zdravotnictví či s ředitelem největší zdravotní pojišťovny – VZP.
Problémem je dokumentace
„Dosud neexistoval průzkum, který by systematicky mapoval připravenost mediků 4.– 6. ročníků lékařských fakult na výkon lékařské profese. Tato zpětná vazba je však nesmírně důležitá jak pro samotné fakulty, tak pro celé zdravotnictví.
Když studenti dostanou, co potřebují, nebudou se bát vkročit do praxe a svobodně si vybrat obor a nebudou utíkat za hranice za lepším vzděláváním,“ říká MUDr. Martin Kočí, předseda Mladých lékařů.
V průzkumu oslovili 4575 studentů, a dostali 1400 platných odpovědí. Když se ptali na připravenost mediků na první rok klinické praxe, dozvěděli se, že 80 % studentů šestého ročníku (tedy včetně těch, kteří letos absolvovali) se necítí připraveno.
Častým důvodem je nezkušenost v práci se zdravotnickou dokumentací.
Přesně 78 % dotázaných studentů šestého ročníku uvedlo, že se necítí na to, že by zvládlo ihned pracovat s informačními systémy nemocnic, 82 % děsí „papírování“ spojené s přijetím, přemístěním nebo propuštěním pacienta, 73 % dělá těžkou hlavu předepisování léků, 69 % převazování a ošetření nekomplikovaných ran.
Naopak dobrá zpráva je, že většina (93 %) nemá obavu z toho, že by nezvládla samotné vyšetřování pacientů.
Připravenost do praxe
„Ptali jsme se, proč se studenti necítí připraveni na praxi. Uvedli řadu důvodů, například příliš vysoký počet mediků připadajících na vyučujícího při praktické výuce, přibližně 80 % uvádí že na jednoho pedagoga jich připadá pět a více.
Dále jmenovali nedostatek zpětné vazby, přílišné zaměření na teorii a nedostatečné procvičování dovedností nebo dokonce žádnou praktickou zkušenost z některých oblastí medicíny.
Téměř polovina studentů šestého ročníku například uvedla, že nikdy při povinné výuce neošetřila nekomplikovanou chirurgickou ránu s následnou kontrolou lékaře.
Alarmujících 60 % respondentů zaškrtlo, že je vyučující (téměř) nikdy nesleduje a nekontroluje, jak vyšetřují pacienta,“ vysvětluje MUDr. Kočí.
A 38 % nikdy nesepisovalo příjmovou zprávu (44 % pak pouze v rozmezí 1–5krát). „Podobné výsledky jsme dostávali i při dalších dotazech na praxi.
Polovina respondentů dokonce provedla méně než čtyři cvičné resuscitace na figuríně – to je opravdu velmi málo,“ dodává předseda Mladých lékařů.
Pravděpodobně proto většina studentů šestého ročníku (70 %) uvedla, že nad rámec povinné výuky docházela při studiu na dobrovolnou praxi, a přiznává, že právě to zásadně ovlivnilo, co na konci studia umí.
Zájem je stále veliký
K průzkumu se dostali šanci vyjádřit i zkušení lékaři. „Potěšil nás velký zájem o obor praktického lékařství a zároveň nás zaujal bod, kdy studenti posledních ročníků označují informace v oblasti organizace a práva v jejich oboru za nedostatečné.
V tom můžeme pomoci.
Ve sdružení nabízíme praktickou pomoc jak se založením praxe, tak s poradenstvím týkajícím se právní odpovědnosti – zrovna tady 73 % respondentů z posledního ročníku považuje za zcela nebo spíše nedostatečné informace předávané fakultou během povinné výuky.
Stejně tak pomáháme s pracovně právními vztahy – zde si na nízkou informovanost dle průzkumu stěžuje 70 % budoucích lékařů,“ říká MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů (SPL).
