Skip to content

Maximilien Robespierre: Na tresty smrti nemá žaludek

Mladý Robespierre nemůže stejně jako noc předtím usnout. V břiše mu mravenčí, celé tělo má zbrocené potem a hlavou se mu honí skličující myšlenky. Ambiciózní mladík právě získal vážené místo trestního soudce, ale užít si ho nedokáže.

Sžírá ho tíseň z toho, že by měl posílat lidi na smrt. Na to nemá pozdější vůdce Jakobínské diktatury nervy…

„Teror není nic jiného než okamžitá, přísná a nepřizpůsobivá spravedlnost, a tím pádem výplod ctnosti,“ nechá se roku 1794 slyšet čelný představitel Velké francouzské revoluce a strůjce Jakobínského teroru, Maximilien Robespierre (1758–1794). V tu dobu je sice zrovna na vrcholu své politické kariéry, ale současně mu schází méně než půl roku života. Málokdo ví, že tento „tyran, diktátor, despota, vrah a krvežíznivec,“ jak jej po jeho pádu shodně označuje tisk zprava i zleva, ve skutečnosti ještě jako mladý intelektuál trestem smrti coby nehumánním a bezúčelným nástrojem opovrhuje.

Co v něm nastartovalo tak radikální změnu?

Mladý Robespierre byl znám i pro své výstřední oblékání.

Paprsky osvícenců

Zásadní vliv na formování Robespierrovy osobnosti a názorů má jeho studium práv na Lyceu Ludvíka Velikého v Paříži. Zde se seznámí například s díly osvícenského velikána Jeana-Jacquese Rousseaua (1712–1778), ale co se týče trestního práva, mnohem více jej osloví pojednání O zločinech a trestech od italského kriminologa Cesarea Beccariy (1738–1794). Autor v ní podrobně popisuje fungování justice a velmi odmítavě se staví k trestu smrti, neboť prý je pro pachatele těch nejohavnějších činů příliš milosrdný. Oproti tomu Rousseau absolutní trest vnímá v některých případech jako nutnost.

Do Robespierra se Beccariyovy pokrokové názory vsakují jako do houby. „Přesně takovou spravedlnost budu prosazovat i já!“ věří.

Jean-Jacques Rousseau (vlevo) a Cesare Beccaria měli velký vliv na Robespierrovy názory.

Doba krutých metod

Jeho odhodlání je vystaveno první zkoušce ohněm již rok po dokončení studií. V březnu roku 1782 arraský biskup Hilaire de Conzié ustaví Robespierra trestním rozhodcem v místní diecézi. Jakožto odpůrce tehdy běžně vykonávaného trestu smrti je ale zděšen, když si uvědomí, že vynášení absolutních trestů je nyní i v jeho kompetenci.

Kolikrát kvůli tomu nemůže ani usnout. Soudcovský talár proto velmi rychle pověsí na hřebík. V červnu 1789 se stane poslancem za třetí stav (neprivilegovaný), v němž se už delší dobu kumuluje frustrace z nerovného státního zřízení.

Po útoku na pevnost Bastillu dne 14. července a tedy faktickém začátku Velké francouzské revoluce si nově ustavené Národní shromáždění předsevze vytvoření nové Ústavy a též trestního zákoníku, který, alespoň jak si v té době slibují, má jednou provždy ukončit éru despotického režimu v zemi francouzské.

Pevnost Bastillu povstalci do pár dní rozeberou na cihličky.

Život, nebo smrt?

Během jednoho zasedání Národního shromáždění dojde na otázku, zdali zachovat, nebo zrušit trest smrti. Robespierre se zasazuje o druhou možnost. „Přicházím vybídnout zákonodárce, aby vyškrtli z francouzské kodifikace krvavé zákony, které přikazují justiční vraždu… Trest smrti je v zásadě nespravedlivý, není nejrepresivnější z trestů, a plodí zločiny daleko více, nežli jim zabraňuje,“ chrlí na ostatní poslance důvody, proč je třeba trest smrti zcela odvrhnout.

Fyzickou likvidaci „poraženého, bezmocného a již neškodného nepřítele“ považuje za barbarský a zbabělý čin. Zároveň varuje i před nezvratností následků v případě justičních omylů. V jeho řeči lze vysledovat velmi totožná stanoviska, k jakým došel i Beccaria.

Poprava krále Ludvíka XVI. byla pro celou Francii zlomovým okamžikem.

Zlomová chvíle

Zákonodárné shromáždění nakonec trest smrti zachová, byť v o poznání mírnější formě. „Byl zredukován pouze na zločiny proti státu a proti lidskému životu. Článek 2 trestního zákoníku zároveň výslovně žádal, aby trest smrti spočíval v prostém zbavení života, aniž by byl odsouzenec vystaven jakémukoli utrpení,“ uvádí francouzský advokát Jean-Baptiste Duvergier (1792–1877). Jak to, že je tedy Robespierre znám jako krvežíznivý tyran? Jeho transformace skutečně proběhne, ale až o dva roky později, a to když se řeší, jak naložit s uvězněnou královskou rodinou. „Smrt!“ usnese se v lednu 1793 těsnou většinou o jediný hlas Národní konvent.

Pro takový verdikt hlasuje i Robespierre. Francouzský filozof Jacques Derrida (1930–2004) k jeho náhledu na trest smrti uvádí: „Takřečeno konvertoval k trestu smrti ve chvíli, když odsuzoval Ludvíka XVI.“

Foto: Wikimedia Commons
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Osobnosti
Zobrazit více …