Domů     Malíř Alfons Mucha v Praze čelil závisti
Malíř Alfons Mucha v Praze čelil závisti

Nabídka, která se neodmítá. Právě tu dostává Alfons Mucha v létě 1909 v Čechách, kam se na skok vrací. Jde o malířskou výzdobu interiérů čerstvě dostavěného Reprezentačního domu hlavního města Prahy (dnešní Obecní dům). Mucha o tuto práci přitom projeví zájem už v roce 1905.

Tehdy malíře Alfonse Muchu (1860–1939) navštíví starosta Prahy Vladimír Srb. (1856–1916), aby mu o chystaném projektu výstavby centra české kultury řekl.

O podrobnostech zakázky se však nebaví, a tak Mucha celý projekt zřejmě pustí z hlavy. „Teprve po čtyřech letech, v létě 1909, se s Muchou sešel v Praze jeden z architektů Obecního domu Osvald Polívka, aby se dohodli na konkrétní spolupráci.

Není jasné, o čem přesně se bavili, ale Mucha si zpočátku zřejmě myslel, že celou rozlehlou budovu vyzdobí jenom svými díly,“ píše současný český historik Jan Boněk. Malíř se k  projektu hrdě hlásí a nabídku okamžitě přijímá.

Už ví, že nebude zdobit celý dům, a tak si pro realizaci svých děl nakonec vybírá sál, který později získává název Primátorský. Ihned připravuje rozpočet na všechny práce. „Nehodlám projekt zatížit svým honorářem. Udělám vše zdarma.

reklama

Chci zaplatit jenom náklady spojené s pořízením návrhů maleb,“ tvrdí. Zároveň slibuje, že ty později zůstanou majetkem města Prahy. Bude chtít proplatit pouze lešení, barvy a podkladová plátna. Umělecké obci se přesto nezavděčí.

Alfons Mucha pracuje na Slovanské epopeji. FOTO: Tvůrce neznámý/ https://www.radio.cz/fr/article/106478/Creative Commons/Public Domain
Alfons Mucha pracuje na Slovanské epopeji. FOTO: Tvůrce neznámý/ https://www.radio.cz/fr/article/106478/Creative Commons/Public Domain

Noviny plné urážek

Smlouvu o výzdobě Primátorského sálu podepisuje Mucha s Osvaldem Polívkou (1859–1931) 2. října 1909. Uplynou čtyři dny, než se o této dohodě dozví pražská Městská rada a všechno prosákne i na veřejnost.

Strhne se mediální bouře. Řada umělců nedokáže přenést přes srdce, že se Mucha vyhnul konkurzu na výzdobu Obecního domu. V novinách se objevuje spousta urážek na jeho adresu. Polívka nejspíš takovou reakci ostatních předpokládal.

„V zemi, kde každý záviděl každému, kde každá soutěž byla obestřena pletichami a intrikami, se nedalo nic jiného čekat,“ míní Boněk. Architekt sám zůstává však v klidu.

Myslí si, že všechno ustojí, protože se může pochlubit kontakty vedoucími přímo na pražskou radnici. Na Muchu, který mezitím znovu odcestoval do Ameriky, se ale všichni vrhnou jako supi.

Spolky Mánes a Jednota výtvarných umělců se rozhodnou smlouvu mezi Muchou a pražskou radnicí bojkotovat. Sochař Stanislav Sucharda (1866–1916) sám sebe pasuje za mluvčího nespokojenců.

Veřejně žádá pražské radní, aby malíř prošel konkurzem jako všichni ostatní umělci a také přijal honorář. Muchova žena Marie nese mediální útoky velmi těžce a snaží se zjednat nápravu.

„Štvou proti tobě v bezmocné závisti a je smutné, že jsou to tvoji kolegové a známí. Šla jsem na Polívku, aby dal do novin tvé očištění, že ty ses nenabídnul, ale byl jím vybídnut.

Slíbil, že tak učiní, ale neudělal nic,“ popisuje Marie situaci v listopadu 1909 v dopise, který obratem posílá manželovi za oceán.

Plakát zvoucí na výstavu Slovanské epopeje v Brně v roce 1930. FOTO: Alphonse Mucha/Creative Commons/Public domain
Plakát zvoucí na výstavu Slovanské epopeje v Brně v roce 1930. FOTO: Alphonse Mucha/Creative Commons/Public domain

Šalda mluví o korupci

Napadaného Muchy se v podstatě zastane pouze jeho přítel a novinář Václav Hladík (1868–1913). „Veřejnost nemůže přiznat jakoukoli vážnost těmto nenávistným výpadům na umělce vzdáleného a osamoceného…,“ snaží se mírnit protimuchovskou hysterii.

„Bohužel Mucha není členem žádného spolku uměleckého, a tudíž není vynášen žádnou klikou,“ naznačuje, proč se za malíře nikdo nechce postavit. K těm, kteří mu kauzu Obecního domu vyčítají, patří také kritik František Xaver Šalda (1867–1937).

Na shromáždění Klubu občanů pro ozdravění pražské samosprávy v prosinci 1909 přiloží polínko pod kotel. „Slavný syn národa našeho, který se naturalizoval nad Seinou (má na mysli Paříž – pozn.red.), mistr Mucha, poctil nás svou návštěvou,“ říká jedovatě.

Z jeho slov je cítit obrovská závist: „Pan Mucha jest výborný obchodník, mnohem lepší obchodník než umělec, a návštěva jeho nebyla nadarmo.

Pan Mucha nechce docíliti nic menšího, než aby jemu a priori bez soutěže byla zadána dekorační výzdoba největšího sálu v Reprezentačním domě.“

Ze Slovanské epopeje. Slované v pravlasti. FOTO: Alphonse Mucha/Creative Commons/Public domain
Ze Slovanské epopeje. Slované v pravlasti. FOTO: Alphonse Mucha/Creative Commons/Public domain

Máme i lepší umělce!

Jenže ani Šaldův projev, ve kterém kritik nezapomene ostouzet také Muchovu plakátovou tvorbu, magistrátními úředníky nepohne.

Proto se do věci vloží i mluvčí výtvarného spolku Mánes Miloš Jiránek (1875–1911), proslavený v oblasti kritiky nejostřejším perem. Tvrdí, že „máme ne jednoho, ale několik umělců, kteří by v soutěži s panem Muchou obstáli vítězně“.

Vadí mu, že magistrát zatím pro výzdobu Obecního domu počítá jenom s Muchou (později se ale veřejnost dozví, že šanci k výzdobě ostatních sálů kromě Primátorského dostanou i jiní umělci). Do úst si bere i finanční stránku celého projektu:

„Nejde tu o peníze, projektanti Reprezentačního domu připravili sice na celou uměleckou výzdobu pouhých 34 000 korun a pan Mucha za kartony žádá tuším 55 000, ale velké umělecké dílo není nikdy dosti zaplaceno…“ Vodou na mlýn nespokojenců je také dopis, který 6. listopadu 1909 dostává z Ameriky starosta Prahy Karel Groš.

Mucha v něm píše, že s výzdobou Obecního domu počítá, a navíc chystá dar hlavnímu městu, 20dílný cyklus Slovanská epopej, velkolepé dílo financované milionářem Charlesem Cranem.

Ze Slovanské epopeje. Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě. FOTO: Alphonse Mucha/Creative Commons/Public domain
Ze Slovanské epopeje. Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě. FOTO: Alphonse Mucha/Creative Commons/Public domain

Za dobrotu…

V tomto případě však nemluví pravdu. O tom, kdo zaplatí Slovanskou epopej, zatím totiž není rozhodnuto. Mucha je v Americe nešťastný z toho, že nemůže začít pracovat na svém velkolepém díle. Finanční rezervy, které má k dispozici, se rychle tenčí.

Čeká proto toužebně, jestli se Crane vyjádří a on se bude moci pustit do malování. Jenže milionářova odpověď je zatím v nedohlednu. V Praze mezitím pokračuje štvavá kampaň proti zoufalému malíři.

„Pan Mucha obšťastní nás nejen dekorací Primátorského sálu, ale samostatným cyklem Slovanské epopeje, pro kterou vděčná Praha postaví zvláštní budovu….

v Evropě jest dávno odbyto toto neblahé ideové umění a nemá, kam by hlavu složilo, jen u nás vítá se s otevřenou náručí ještě dnes!“ útočí znovu Jiránek. Nešťastné Marii Muchové tím přidělává další vrásky na čele. „Neštítí se žádné sprostoty.

Nevíš, jak to bolí, když čtu, jak tě strhují do bláta. To máš za vše, co jsi pro Čechy učinil. Teď tě kamenují ti, kterým jsi rozdával. A smějí se tvému vlastenectví,“ píše v dopise.

Dobrá zpráva v punčoše

Konečně! Mucha už si myslel, že je vše ztraceno. O Vánocích 1909 se však Crane rozhodne: Slovanskou epopej podpoří! Telegram, jenž ukončí to nesnesitelné čekání, objeví český malíř v punčoše na vánočním stromečku. Nechybí ani šek na 7500 dolarů.

A dobré zprávy přicházejí také z Prahy. Nenávistná kampaň vedená proti němu se nesetkala s úspěchem a pomalu utichá. Mucha proto přijíždí do Čech a hledá zde prostor, ve kterém by mohl pracovat na svém cyklu.

Když ho chirurg Otakar Kukula (1867–1925) pozve na zámek ve Zbirohu, podívá se i do zámeckého sálu. Je nadšený. Tohle je ten pravý ateliér.

Podle smlouvy s městem Praha a Charlesem Cranem má Mucha každý rok namalovat tři plátna Slovanské epopeje. Rozměry obrazů jsou stanoveny na 9krát 7 metrů nebo 8 krát 6 metrů. Crane má na každou trojici přispět 7500 dolary.

Sám Mucha si myslí, že cyklus 20 obrazů stihne vytvořit nejpozději do pěti let. To se však ukáže jako nemožné, i když stráví na malířském lešení 8 –10 hodin denně. Práce se nakonec protáhnou na dlouhých 18 let.

Všech 20 pláten městu Praze tak odevzdá až 1. září 1928. Žádného vděku se ale nedočká. Bohužel se naplňují ironická slova malíře a kritika Jiránka o ideovém umění. Úkolem Slovanské epopeje bylo zvednout národní sebevědomí Čechů.

Jenže teď, kdy už deset let existuje nová Československá republika, je něco podobného zbytečné…

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
věda a technika
Stavbu dálnice D1 zastavila válka. V krajině zůstaly opuštěné mosty
Dnes po ní denně projíždějí desetitisíce automobilů, její jméno ale provází příběh plný velkolepých plánů, válečných přerušení, technických překážek i pozoruhodných stavebních kuriozit. Dálnice D1 totiž nevzniká až v šedesátých letech, jak si možná mnozí myslí. Její historie se začíná psát už za první republiky. Některé její části čekají na dokončení desítky let! Píše se […]
Malá pilulka, která něžnému pohlaví změnila život
Je malá, ale její význam je obrovský. Dne 9. května 1960 schvaluje americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv první antikoncepční pilulku určenou k zabránění početí. Ženy najednou získávají možnost rozhodovat o mateřství s mnohem větší jistotou než kdykoli předtím. Zatímco jedni mluví o převratném vynálezu, jiní bijí na poplach kvůli morálce a tradičním hodnotám. […]
Co skrývá tajemná půlnoční zóna?
Své ploutve o rozpětí až čtyř metrů si s oblibou vyhřívají na sluníčku. Není se co divit, že manty chilské kvůli tomu získají pověst tvorů, kteří se s oblibou drží u hladiny. Až výzkumy ale ukážou, že se tyto majetní ryby řadí k pravidelným návštěvníkům temných oblastí oceánu. Potopit se umí až do dvou kilometrů!   Panuje tu […]
Antika na cestách: Podváděli s taxametry už staří Římané?
Píše se 1. století našeho letopočtu. Ve stínu olivovníku u cesty mezi letoviskem Baiae a Římem se právě dohadují dva muži. Předmětem jejich zuřivé diskuze je počet kamínků v bronzové míse. Oficiální historii tato scéna možná unikla. Jde však patrně o starověký spor mezi taxikářem a jeho zákazníkem. Neshodnou se totiž na ujeté vzdálenosti. Ve starověkém […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz