Zatímco se zbytky polské armády snaží utéct a přeskupit síly na východě země, 17. září 1939 je všem nadějím na polský úspěch konec.

Východní Halič a Lvov, nejvýznamnější město na jihovýchodě Polska, zažívají další invazi, tentokrát z východu, ze Sovětského svazu.

Za odeznívajícího německého náletu, v souladu s utajeným paktem Molotov-Ribbentrop, vstupuje do země půlmilionová sovětská armáda. Poláci přitom její příchod zprvu vítají, nesprávně se totiž domnívají, že jim Rusové pomohou od Němců.

Ostatně Sověti sami tvrdí, že jejich intervence je nutná, jelikož polský stát de facto přestal existovat. Rudá armáda napochoduje do země, kde se setká s Wehrmachtem.

Po vymezení vzájemných sfér vlivu dokonce obě vojsko uspořádají společnou přehlídku na oslavu vítězství! Polští obyvatelé rychle pochopí. Stalin (1878–1953) jejich poslední naděje pohřbí prohlášením o spojenectví s Německem, „zpečetěném krví“. V přímých bojích jde hlavně o krev polských vojáků, jichž padne 60 000.

Elita je vyvážena na východ

Velká část Poláků je zajata a deportována daleko do Sovětského svazu.

„Ukrajinci se tvářili posmutněle, když zahlédli Poláky hlídané sovětskými strážemi – zdálo se, že někteří místní ještě stáli doufali, že polská armáda osvobodí Ukrajinu od Stalina,“ doplňuje publicista Timothy Snyder.

Nic nemohlo být vzdálenější pravdě. 15 000 polských důstojníků je rozděleno do tří zajateckých táborů – vzděláním jde často o lékaře, právníky, vědce nebo politiky.

Podobně, jako za německou armádou přicházeli esesáci, za tou Rudou jsou to příslušníci tajné policie NKVD. Ačkoli nemají na kontě tolik zvěrstev jako nacisté, za jednadvacet měsíců působení na polském území stihnou pozatýkat 109 400 Poláků!

Nejčastějším rozsudkem nad těmito vesměs domnělými nepřáteli je deportace do nechvalně proslulých gulagů, téměř 10 000 lidí si vyslechne ortel smrti.

Likvidace nepřátel po sovětském způsobu

V prosinci 1939 rozhodne sovětské politbyro NKVD o deportaci válečných veteránů, lesníků, státních úředníků, policistů i jejich rodin. K odvedení obrovské masy 140 000 lidí pak dojde v únoru následujícího roku.

Zajatci jsou nahnáni do prochladlých vlaků a za třeskutých mrazů jsou rozváženi do vybraných sídlišť na území Kazachstánu a Sibiře. Nešlo o běžná sídliště, v podstatě se jednalo o zóny nucených prací.

Jen při cestě do těchto nehostinných krajů zemře 5000 osob, následujícího roku se nedožije 1000 osob.