Jak jde čas, různé instituce zveřejňují materiály, které dosud podléhaly přísnému utajení. A tak se nedávno na světlo světa dostaly informace, že americká armáda koncem 50. let minulého století testovala letouny ve tvaru létajících talířů.

Žádná velká senzace se ovšem nekoná. Diskový tvar se pro létající stroje ukázal jako naprosto nepraktický.

Diskový tvar bývá obvykle spojován s údajnými mimozemskými létajícími talíři. Jeho letové vlastnosti pak mají být téměř dokonalé, UFO se prý po obloze pohybuje nehlučně a velmi rychle. Zřejmě jsou tedy mimozemšťané v technologickém vývoji o krůček napřed…

O tom, že létající talíře vyvíjelo již nacistické Německo, se dlouhá léta vyprávějí legendy. Pravdou je, že již ve 30. letech vzniklo v Německu poněkud neobvyklé letadlo. Byl to letoun AS6, který měl opravdu kulatá křídla.

I proto se mu přezdívalo létající pivní tácek. Jinak to bylo celkem obyčejné letadlo, jehož vývoj se zastavil ještě před začátkem války.

Do sféry dohad a mýtů pak patří zprávy o vývoji létajícího talíře V-7, který měli nacisté od roku 1942 vyvíjet a jehož zkoušky se měly před koncem války uskutečnit i na českých letištích. Projekt létajících talířů ovšem zaujal i americký Pentagon.

V době, kdy byla studená válka v plném proudu, zahájili Američané ve spolupráci s kanadskou společností Avro Aircraft tajný projekt, jehož výsledkem měl být letoun ve tvaru disku s kolmým vzletem i přistáním.

Jeho duchovním otcem byl původem britský konstruktér John Frost (1915–1979).

Americká armáda si vysnila stroj, který se dokáže pohybovat u povrchu Země mimo dosah radarů, ovšem v případě, že by jej nepřítel stejně zaregistroval, měl letoun rychle nabrat výšku a nadzvukovou rychlostí po anglicku zmizet.

V nejdivočejších snech amerických letců měl létající talíř létat rychlostí 4 machů (4x rychleji než rychlost zvuku) a operovat ve stratosféře.

Stroj měl využívat toho, že hladká plocha jeho povrchu přitáhne proudící vzduch, čímž se zlepší pohybové vlastnosti netradičního letounu.

Realita však byla jiná a technology velmi zklamala. Létající talíř nazvaný AvroCar se horko těžko vyšplhal do výšky jediného metru. Byl nepohyblivý, velmi špatně se ovládal a dosáhl nejvyšší rychlosti pouhých 56 kilometrů v hodině.

Navíc jeho provoz doprovázel velký randál, což pro špionážní letoun není zrovna nejlepší vlastnost. Celý projekt byl nakonec zastaven. Zkrátka létající talíře nejsou tak výjimečným dopravním prostředkem, jak se veřejnosti občas snaží namluvit vyznavači sci-fi.

Na druhé straně řada poznatků z tohoto projektu byla využita při vývoji jiných letadel s kolmým startem.