Je jedním z nejdéle panujících králů a císařů u nás. Vládne takřka padesát let. Jeho armády zahánějí Turky dál od Vídně a zahajuji expanzi proti Osmanské říši. Korunu římské říše má ale nejistou.
Pochovává příbuzné, jež díky vysokému věku přežívá, a během vlády se potýká i s morem a selskou vzpourou.
Leopold (1640-1705) nemůže zpočátku na trůn ani pomyslet. Jeho starší bratr Ferdinand IV. má přednost. A je mu to vlastně jedno. Raději se věnuje hudbě. V dospělosti hraje na několik hudebních nástrojů, skládá a komponuje.
Je mecenášem divadla a zakládá ho i na svém dvoře. Přesto se v dětství věnuje hlavně duchovní přípravě, protože má zaujmout místo svého strýce, jenž byl biskupem a zároveň velmistrem Řádu Německých rytířů.
Ve čtrnácti letech ale bratr náhle umírá a pro chlapce se vše mění. Ze dne na den je proto připravován na funkci císaře.
„Do popředí se dostaly hodiny politiky, historie, diplomacie a ustoupit musely teologie, morálka a církevní hudba,“ sdělují odborníci. Sečtělý, ale ostýchavý mladík je tak náhle katapultován na vedoucí postavení v římské říši.
Otec mu dovoluje zřídit si dvůr z družiny vlastních šlechticů, kde je například další barokní mecenáš Humprecht Jan Černín z Chudenic. Císař otec také zajišťuje následníkovi snadno český a uherský trůn. V otázce korunovace v Říši ale naráží. Bude to první samostatný úkol pro Leopolda.
Dlouhé vyjednávání
Proti jsou samozřejmě Francouzi, dlouhodobí nepřátelé Svaté říše římské a Habsburků zvlášť. Dále někteří duchovní a samozřejmě nepřátelé z třicetileté války Švédové. Z celé politické tahanice je více než roční vyjednávání.
Nakonec Francouzi neseženou vhodného protikandidáta, ale celou dobu se snaží tahat za nitky prostřednictvím dvorů rýnských kurfiřtů, přes něž chtějí o volbě rozhodnout. Aby byl Leopold nakonec vůbec zvolen, musí souhlasit se značnými ústupky.
Musí kývnout na ztrátu podpory Španělů v jižním Nizozemí a severní Itálii. Dále musí souhlasit se spoluúčastí Francie na vytvoření Rýnského spolku, čímž vlastně zaručuje Francii účast na záležitostech Říše. V létě 1658 je tak Leopold konečně zvolen císařem.
Říše na vrcholu
„První mezi císaři, jenž dosáhl tolika podivuhodných vítězství a samotné Turky donutil prosit o mír; odpočívá v této rakvi, Leopold, se souhlasným nadšením celého světa zvaný Veliký.
Zemřel roku 1705, 5. dubna, ve věku 65 let,“ stojí na císařově náhrobku. Leopold se zpočátku opírá o zkušené poradce, ale později přebírá vládu sám. Je pořád mecenášem hudby, divadla a vzdělání. Podporuje jezuity.
Jeho vojska s Poláky porážejí Turky u Vídně a zahánějí je až do Uher, kde je vytyčena nová hranice. Vladař se také musí vyrovnat se selskou vzpourou roku 1680 kvůli neúměrné robotě, nevolnictví a daním.
Do toho přichází morová rána, války s Francií, jež probíhají se střídavými úspěchy, a v neposlední řadě smrt velké části příbuzných. Z jeho 16 dětí se jen šest dožívá dospělosti.
Přesto můžeme Leopoldovu vládu označit nejen za dlouhou, ale také za velkolepou, neboť celá jeho říše je za jeho panování na vrcholu sil.
