Skip to content

Legionářem na vlastní kůži: Vojáci upláceli velitele, aby dostali dovolenou

Nově zvolený konzul Gaius Marius začíná v roce 107 př. n. l. reformovat armádu. Růst velikosti říše je jasným signálem, že země potřebuje profesionální vojsko, aby se ubránila. Přestává tak platit rovnice, v níž je majetek zároveň vstupenkou do armády

Gaius Marius (157 – 86 př. n. l.) se při zakládání vojenských sborů obrací na nejchudší vrstvy: „Slibuji vám stálý plat, jídlo, ošacení a lékařskou péči,“ láká rekruty. „Mzda vojáka ale nebyla nijak závratně vysoká (činila ani ne 3 sestercie denně – pozn.

red.) a nezkušený a nevzdělaný nádeník byl schopen přijít si na stejné, ne-li větší peníze, zejména ve městech,“ uvádí situaci na pravou míru britský historik Adrian Goldsworthy (*1969). Voják se ale na rozdíl od nádeníka mohl spolehnout na stálý příjem.

Lucius, Říman z nemajetné rodiny, už jako kluk sní o tom, že bude vojákem. Bez nového konzula by ale zůstalo jenom u nenaplněných představ. Teď už peníze nejsou překážkou, a tak se rozhodne zapsat do armády.

Do legií mohou vstupovat muži mezi 17. a 46. rokem života. Jakmile se dvacetiletý Lucius ohlásí u důstojníků, pošlou ho na prohlídku zvanou probatio. Tady musí prokázat, že je svobodným občanem římské říše.

Otroci do armády nesmí, a pokud někdo o svém stavu zalže, riskuje trest smrti. Zkontrolují také, zda Lucius nemá nějaké zdravotní vady. „Odveden,“ zní verdikt.

Gaius Marius provede rozsáhlé reformy římské armády.

Bez pochodování to nejde

Vojákovi už se na krku houpe signaculum, olověná destička se jménem C. Lucius Gemellus. Přísahou slíbí věrnost císaři a dostane na cestu kapesné tři zlaté mince aurey v celkové hodnotě 75 denárů (za tuto částku by si v Římě mohl najmout pokoj v činžovním domě na dva roky).

Po příjezdu k jednotce Lucia přidělí k centurii. Šest centurií přitom tvoří kohortu a každá legie má deset kohort. V jedné legii slouží 4800 mužů. Než ale Lucius vyrazí do boje, čeká ho tvrdý výcvik.

První jsou na řadě vojenské kroky. „Římský voják musí urazit normálním pochodem za pět hodin 20 římských mil (necelých 30 km) a plným krokem za stejnou dobu 24 mil (asi 35,5 km),“ nařizuje Vegetius.

Dostane i oděv. Do legií už nená vstupenkou velký majetek.

Krvavá příprava na bitvy

Jako další je na pořadu dne běh, skok a výcvik se zbraní. Zpocený Lucius heká námahou. Těžkým proutěným štítem by s chutí praštil o zem a cvičný dřevěný meč přerazil v půli. Později je mění za ostré zbraně opatřené koženými pouzdry.

Drezúra si nezadá s proslulými gladiátorskými školami. Na kůlu o výšce 6 stop (asi 1,82 metru) zaraženém do země se nováčci učí ohánět mečem a zasazovat rány nepříteli. Kromě toho musí umět ovládat prak, luk, obsluhovat vojenskou techniku, jezdit na koni a plavat.

Náročnost výcviku obdivuje i židovský historik Josephus Flavius: (37 – 100 n. l.): „… jejich cvičení jsou nekrvavými bitvami a jejich bitvy krvavými cvičeními“.

Legionáři prodělávají tvrdý výcvik.

Bojovník dokáže ušetřit

Být vojákem ovšem není špatná obživa. V roce 14 n. l. si legionář ročně přijde na mzdu 900 sesterciů (225 denárů nebo 9 zlatých aureů) vyplácených ve třech splátkách. Co legionář utratí, ukazuje dochovaný „výpis z účtu“ bojovníka Quinta Julia Procula z roku 81 n. l. Šlo o příslušníka auxilií, pomocných sborů legií, proto jeho příjem byl nižší. Ve třech splátkách dostal celkem 742,5 drachmy (kurz drachmy a sestercie byl 1:1), z toho po odečtení výdajů na stravu, ošacení a obuv mu na „účtu“ zbylo 343 drachem. „Armáda zajišťovala mnohem lepší lékařskou péči, než jaká byla dostupná chudým vrstvám obyvatel římské říše,“ míní navíc Goldsworthy o legionářském zdravotnictví. Každý den se také v legionářském táboře podávají dvě hlavní jídla: snídaně a večeře.

Lucius přikusuje k sucharům slaninu a obojí hltavě zapíjí acetem (vodou ředěné laciné kyselé víno). Stravu nejprostších legionářů jinak tvoří hlavně obilí (to si musí ručními mlýnky sami semlít a pekař u jednotky jim upeče chleba), sýr, z masa hlavně slanina, dále zelenina, zejména boby.

K účinné obraně patří bojová formace zvaná testudo, želva.

Každý desátý zemře

Tvrdá disciplína je zákonem. Na tom, kdo v šiku nemlčí nebo vyčnívá z řady, se vyřádí velitelé s rákoskou ze dřeva vinné révy. Vojáka, který zaspal na hlídce, čeká smrt. Ubijí ho jeho vlastní druhové, protože ohrozil jejich bezpečnost.

Na centurii, v níž slouží i Lucius, teď čeká hodně krutý trest. Zbaběle se rozutekla z bitevního pole a za to dojde k decimaci jednotky. Seřazení vojáci se rozpočítávají. Každého desátého čeká poprava!

V legiích vesele kvete i korupce. „Vojáci požadovali, aby byly zrušeny platy obvykle odváděné centurionům za účelem zajištění dovolenky,“ poznamenává současný britský historik Ross Cowan. Protože mnozí neměli na úplatky za dovolenou peníze, získávali je loupením podél silnic a podřadnými pracemi.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Impéria
Zobrazit více …