Korunovační klenoty českých králů patří k nejikoničtějším „pokladům“ naší historie. Je to soubor předmětů, které byly symbolem moci a svrchovanosti panovníků. Ale mohly existovat i jiné, dnes ztracené klenoty?

Úvahy o ukrytých, odcizených nebo zničených dílech se objevují v legendách, ale historické prameny a odborníci k tomu přistupují velmi opatrně.

Historické prameny dobře dokládají, že České korunovační klenoty tvoří Svatováclavská koruna, královské žezlo a jablko, podušky a plášť, součásti, které používali čeští králové při korunovacích od poloviny 14. století až do 19. století.

Tyto předměty jsou dodnes uloženy v Korunní komoře Svatovítské katedrály v Praze a veřejně se vystavují jenom při vybraných příležitostech.

Historikové jako Milena Bravermanová uvádějí, že soubor korunovačních klenotů se pečlivě definuje od doby Karla IV. Přestože se jeho jednotlivé části historicky měnily (např. původní žezlo a jablko mohly být nahrazeny ve Vídni v 16.–17. století), jde o jediný oficiální soubor historických insignií.Navzdory pověstem se v pramenech neobjevují věrohodné zmínky o dalších korunovačních pokladech, uložených mimo tento soubor.

Žádné nezávislé svědectví, archivní záznam nebo inventářový zápis nepotvrzuje existenci ztraceného pokladu jiného než oficiální soubor.

Legenda vs. realita

Lidové pověsti a spekulace kolem korunovačních klenotů zahrnují řadu fascinujících motivů: třeba že někdy během historie mohly být malé části původních insignií odcizeny, skryty nebo ztraceny.

Některé zdroje uvádějí, že originální žezlo a jablko z 14. století zůstaly dočasně ve vídeňském Schatzkammeru, tedy vídeňské klenotnice, když se část klenotů během 30leté války a dalších přesunů nacházela mimo Čechy, a později byly nahrazeny novějšími kusy.

Neexistuje ale žádný důkaz, že by existoval druhý, samostatný „ztracený poklad českých králů“. Archeologické nálezy i prostudované inventáře z Karlštejna či Pražského hradu o takových předmětech neobsahují žádné přesvědčivé zmínky.

Ačkoli se o koruně traduje řada pověstí, například, že kdysi obsahovala posvátné relikvie nebo že její části mohly být ukryty během válek, tyto příběhy vycházejí spíš ze středověkých představ o magické moci klenotů než z dochovaných záznamů.

Jediný celek

Podle historika Josefa Cibulky celek korunovačních insignií vznikal jako soubor s jasnou funkcí a tradičním významem a nebyl nikdy soukromý pokladem oddělený od ceremonie.

Pokud by k něčemu podobnému mělo dojít, zachytily by to účetní listiny nebo inventáře Pražského hradu nebo císařských pokladen a jakákoliv taková zmínka dosud chybí.

Takže zatímco fascinující příběhy a tajemné spekulace, že existovaly nebo existují i další klenoty, přetrvávají, moderní historikové je považují spíše za přitažlivý příběh než jakkoliv potvrzený historický fakt.