V létě roku 1437 se uzavírá krvavá kapitola husitských válek. Poslední výrazný vůdce radikální větve husitů, Jan Roháč z Dubé, padá do rukou krále Zikmunda Lucemburského.

Jeho tvrdý odpor, obléhání hradu Sionu a následná poprava přináší ukázku, jak vítězové nakládají s poraženými. Je to politický přelom českých dějin.

Patří k těm, kdo věří, že ideje husitství se nesmí vzdát ani po porážce hlavních polních armád. Jan Roháč z Dubé (1374-1437) je dlouhá léta zkušený hejtmanem a vůdcem radikálního táborského proudu.

Po drtivé porážce husitských radikálů v bitvě u Lipan v roce 1434 se však moc umírněných husitů a katolíků upevňuje a král Zikmund Lucemburský (1368-1437), který se vrací na český trůn, chce zničit poslední rebely.

Roháč se stahuje se svými věrnými na hrad Sion u Kutné Hory, kde čtyři měsíce vzdoruje sílám královské armády vedené Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna za podpory uherských oddílů. Po těžkém obléhání hrad padne 6. září 1437 a Roháče zajmou jako nepřítele koruny.

Potupná poprava

Tři dny po dobytí Sionu Jana Roháče přivedou do Prahy a odsoudí ho k smrti bez jakékoli milosti. Zikmundův režim chce ukázat, že tu není místo pro další odpor, hradní posádku a Roháče odsuzuje k oběšení na veřejném místě.

Místo přesné lokace se historicky liší, uvádí se Staroměstské náměstí nebo dnešní Šibeniční vrch na Žižkově, ale všude jde o to samé: poprava se stává veřejným spektáklem moci.

Pro Roháče je připravena třípatrová šibenice s více než padesáti oprátkami pro jeho spolubojovníky a na nejvyšším patře visí on sám.

Přivedou ho v sytě rudém plášti, mnozí to později vnímají jako výsměch ozbrojené moci či symbolické srovnání s Kristovým utrpením. V krunýři, s rukama a nohama spoutanými ozdobnými okovy, ho oběsí jako posledního. Podle některých dobových líčení jeho tělo těsně před smrtí krvácí.

Rebel a symbol odporu

Poprava Jana Roháče z Dubé není jenom exekucí jednoho muže. Je to závěrečné gesto vítězů nad poraženými, symbol definitivního potlačení radikálního odboje ve husitských válkách.

Zikmund tím dává jasně najevo, že neuzná jakýkoliv ozbrojený odpor proti obnovené královské autoritě.

Ačkoliv Roháč končí jako rebel, pozdější generace ho často idealizují jako symbol odporu proti absolutní moci a muže, který se odmítá vzdát svých ideálů až do posledního dechu.