Znalost písma, přesné astronomické propočty i stavba obrovských chrámů jsou pro starobylou mayskou civilizaci samozřejmostí. Do jejich kultury ale patří také temné náboženské obřady. Získávají si jimi přízeň nebeských bohů?

Vyděšený mayský zajatec je další na řadě v procesu krutého rituálního zabíjení. Vše se odehrává na vrcholu strmé mayské pyramidy, kolem které netrpělivě postávají tisíce svědků.

Čtyři muži náhle zajatce popadnou a položí ho naznak na obětní kámen před mayského velekněze, jenž v ruce třímá ostrou dýku. Dav je u vytržení. Zajatec se v duchu modlí ke svým bohům a pak to přijde.

Velekněz spěšně přetíná kůži a svalstvo v oblasti jeho bránice a vzápětí vráží ruku do levé strany otevřeného hrudníku. S radostným výrazem ve tváři z něj vyrve ještě tlukoucí srdce!

Starobylá mayská civilizace žijící v srdci středoamerických pralesů zhruba v období 2500 př. n. l.– 1520/1697, je dnes z mnoha různých důvodů obdivovaná. Především v tzv.

klasickém období (asi 250–900) dosahují mayská města obrovského stupně rozvoje, který v mnoha ohledech překonává úspěchy tehdejší civilizace evropské. Proč se ale zdejší obyvatelé uchylují k tvrdým sadistickým rituálům? Údajně si tímto způsobem získávají přízeň bohů!

Mnozí badatelé naznačují, že mayská civilizace rozhodně neměla potřebnou techniku na stavění velkolepých měst z mnohatunových balvanů. Je možné, že krvavé rituály sloužily k navázání spojení s jakýmisi vyššími mocnostmi, které jim při stavbě pomáhaly?

Staří Mayové považují krev za posvátnou nositelku vesmírné životní energie, a proto předpokládají, že její prolití jim může naklonit bohy. Koho ale vlastně uctívají?

Toho, kdo měl být obětován, staří Mayové nejdříve svléknou a pomažou modrou barvou. Poté mu na hlavu vloží zvláštní, do špičky vybíhající ozdobu a nakonec ho přivedou na obětní místo.

Jestliže byl obětovaný odvážným vojákem, pak někdy šlechta a diváci jeho tělo po obětování rozřezali a snědli. Mayové tyto praktiky provádějí celou řadu let. Znamená to, že jim skutečně přinášely prospěch?