Kat předčítá nad rakví ze staré knihy. Tu se nebožtík začne zvedat. Naštěstí se kat ani jeho pomocníci nedají zastrašit. Jeden z pacholků srazí tělo zpět do hrobu a vykonavatel spravedlnosti správci rýčem usekne hlavu.

Tento zápis nepochází z žádného románu, ale z jihlavské kroniky. Skutečně se jihlavský kat setkal s posledním upírem v Čechách?

Archeologické nálezy i zápisy kronikářů svědčí o tom, že strach z vampyrismu neminul ani české země. Podezření z upírského řádění dopadlo i na urozené osoby.

Za jeden z krvelačných přízraků byla považována například kněžna Eleonora ze Schwarzenberka (1682 – 1741) žijící na zámku v Českém Krumlově.

Posledním známým upírem na našem území byl podle historických pramenů správce žďárského zámeckého velkostatku Alois Ulrich (1757 -1817). Znamená to, že po jeho zkrocení se již nemusíme upírů na našem území bát? Nebo na ně zkrátka lidé přestali věřit?

Strach budí i po smrti

Lidé žijící na žďárském panství vzdávají dík nebesům. 22. února 1817 umírá na podivnou nervovou horečku obávaný správce Ulrich. Ten tyranizoval své poddané a před jeho krutostí se všichni třásli. Nyní už nikomu neublíží! Nebo by snad mohl?

Brzy poté, co nelítostný úředník spočine v hrobě na Dolním hřbitově ve Žďáře nad Sázavou, se začnou množit svědectví o tom, že Ulrich nenašel klid ani po své smrti. Mnozí lidé ho prý zahlédli, jak se projíždí po kraji v černém kočáře taženém bezhlavými koňmi.

Jiní se dušují, že ho spatřili na zrůdném obrněném koni s hlavou telete. Obyvatele Žďáru znovu zachvacuje hrůza. Strašidelnými zjeveními to však nekončí. Přízrak správce prý lidi napadá, až nakonec ubije k smrti zámeckého písaře.

Pak údajně začne strašit na žďárském zámku. Teprve to vyburcuje panstvo k tomu, aby vyslyšelo úpěnlivé prosby poddaných a poslalo pro jihlavského kata. Poradí si vykonavatel spravedlnosti z královského města se zavilým upírem?

Boj s nemrtvým

Kat a jeho pomocníci otevřou hrob. Když zvednou víko rakve, přihlížející vykřiknou zděšením: „Vypadá úplně jako živý!“Tělo prý nenese vůbec žádné známky rozkladu. „Slyšíš mě, Ulrichu?“ dotazuje se kat mrtvého.

Zároveň do rakve postupně vhazuje tři karty, které vzápětí neznámá síla vyhazuje ven. Když nebožtík uslyší své jméno, otevírá oči a planoucími zraky probodává přítomné. Nastupuje kněz, který se snaží zažehnat neklidnou duši.

Vyptává se na příčiny počínání nemrtvého, ten se mu však jen vysmívá. „Po dobrém to nepůjde,“ vzdá to nakonec zbožný muž. Kat vytáhne jakousi starou knihu a začne z ní předčítat. To jakoby upíra vyburcovalo. Zvedá se z rakve.

Katův pacholek nebojácně sráží tělo správce do hrobu. Kat sám pak nemrtvému usekne rýčem hlavu. Podle zápisu v jihlavské kronice z těla vytryskne tolik krve jako ze živého člověka. Tím však katova práce nekončí. Zasype krk i ústa nemrtvého mákem.

Celé tělo pokryje hašeným vápnem. Správce Ulrich je znovu uložen do svého hrobu. Tentokrát z něj již prý nevyjde. Přesto někteří obyvatelé Žďáru tvrdí, že i dnes je možné zahlédnout přízrak zlého Ulricha, jak se prochází po hřbitově.

Protože však již nemůže čerpat sílu ze svého těla, je nyní údajně neškodný. Opravdu dosud nedošla duše krutého správce klidu?

Zrození upíra

Mnozí se domnívají, že správce Ulrich se stal upírem ze své vlastní vůle. Už během svého života prý praktikoval černou magii a vzýval Satana.

Další tvrdí, že k Ulrichově vampyrismu přispělo zvláštní geometrické uspořádání Dolního hřbitova, který je dílem geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela (1677 – 1723).

Toto uspořádání má údajně schopnost soustřeďovat vitální energie. Stále však zůstává otázka: Byl Alois Ulrich skutečně upírem, nebo legenda o jeho posmrtném řádění vznikla jenom ze strachu jeho týraných služebníků?

Člověk tak nelítostný se přece zákonitě musel upsat ďáblu a jeho zlými skutky obtížená duše nemohla najít v hrobě klid. Je zápis v jihlavské kronice jenom značně přibarveným vylíčením protiupírského zákroku?