O budoucnosti svého synka Antonína má řezník František Dvořák z Nelahozevsi poblíž Mělníka jasno. Bude také řezníkem. Toníkovi to ale není po chuti. Jednou musí z trhu táhnout mladou neposlušnou jalovici.
Zvíře se lekne, splaší se a nešťastného Tondu Dvořáka (1841–1904) táhne bahnem. „Nikdy nebudu řezníkem,“ rozhodne se synek s tváří umazanou od bláta. Raději se stane muzikantem. Ve hře na housle si ho vezme do parády učitel Josef Spitz už jako šestiletého. Kluk se umí ohánět smyčcem dřív, než se naučí pořádně číst. „Máš talent a hbité prsty,“ chválí svého žáka kantor. Jenže otec nechce o hudbě ani slyšet. Jeho Tonda a muzikant? Nepřipadá v úvahu, musí se přece vyučit poctivému řemeslu!
Spolužáci se mu posmívají
V Tondových 12 letech rodina přesídlí do nedalekých Zlonic, kde se má kluk učit řezníkem. „Máte nesmírně talentovaného syna. Měl by se vzdělávat v hudbě,“ naléhá ale na Františka Dvořáka učitel a skladatel ze Zlonic Antonín Liehman (1808–1879). František se nakonec nechá přesvědčit. Synovi pomůže odvézt do Prahy skromnou výbavou budoucího studenta varhanické školy. Ani tady to ale není žádná idylka. Tonda moc neovládá němčinu a spolužáci se mu smějí.
Navzdory tomu ale ve studiu prospívá dobře, i když nemá moc peněz.
Za tvorbu se stydí
Bydlí v různých podnájmech, a když v 18 letech opouští školu, ví, že teď už je všechno na něm. Konkurz na varhaníka u kostela svatého Jindřicha nedopadne dobře. „Nemáte dostatek zkušeností,“ odmítnou ho, přestože prý byl z účastníků nejlepší.
Nakonec najde obživu v orchestru Karla Komzáka (1823–1893). Finančně to ale žádná sláva to ovšem není, a to ani v roce 1862. kdy kapela dostane angažmá v Prozatímním divadle. Už během studií psal své vlastní skladby, za které se ale stydí a raději je ani nikomu neukazuje.
Často skončí rovnou v plamenech. Spokojený je teprve se smyčcový kvintetem z roku 1861. V šuplíku skončí i první opera „Alfred“. Premiéry se tak dočká až opera „Král a Uhlíř,“ a to 24. listopadu 1874.
Předtím ji ovšem celou předělal.