Pokud bychom v dějinách lidstva hledali skutečnou osudovou ženu, tak by se na prvním místě zcela jistě umístila královna Kleopatra (69–30 př. n. l.).

Ta totiž pořádně zamíchala osudy několika mocných mužů, dva z nich přivedla do náruče smrti, a k tomu ještě zvládla významně ovlivnit světové dějiny.

Pocházela z královského rodu Ptolemaiovců, který v Egyptě vládl v letech 323–30 před naším letopočtem, byla toho jména už sedmá, a přesto si ji budeme pamatovat jen jako Kleopatru. Však to také byla velmi cílevědomá dáma.

Na cestu si vzala zlato

Už ve svých sedmnácti letech se stala spoluvladařkou svého otce, a když zemřel, měla se o vládu nad Egyptem dělit se svým dvanáctiletým bratrem.

To se jí ale zřejmě vůbec nelíbilo a podle dobových pramenů již od roku 51 před naším letopočtem panovala nad celou říší sama. Kleopatra se tehdy opírala o moc silné Římské říše, což se Egypťanům moc nelíbilo. Netrvalo dlouho a v Egyptě vypuklo povstání.

Naše hrdinka musela uprchnout, dodnes se neví kam, vzala si s sebou ale dostatek zlata, aby mohla přemýšlet o odvetě a svém návratu do Egypta. Než se tak stalo, zamíchal kartami sám velký Julius Caesar (100–44 př. n. l.).

Když Caesar rozbalil svůj dárek…

Caesar přitáhl do Egypta a na trůn dosadil právě Kleopatru. Jak k tomu fakticky došlo, dodnes nevíme. Jisté je jen to, že řecký spisovatel Plutarchos (asi 46–127) později přišel s velmi romantickou verzí, která se pochopitelně rychle ujala mezi lidem.

Kleopatra se prý do paláce dostala zabalená v koberci, a když si Caesar svůj dárek rozbalil, nemohl odolat její kráse a doslova jí zobal z ruky. Uznal její nárok na trůn a jako spoluvládce určil jejího bratra Ptolemaia XIII. (62–47 př. n. l.).

Toto rozhodnutí bývá často připisováno Kleopatřině půvabu, ovšem ačkoliv měl Caesar nepochybně slabost pro krásné ženy, zřejmě jen naplnil vůli Ptolemaia XII.

Vydala se na výlet do Říma

I když měl Caesar jistě dobré úmysly, zaplést se s Kleopatrou pro něj znamenalo jistou cestu do pekel. A přitom to začalo tak romanticky. Caesar pozval egyptskou královnu na velkolepou plavbu po Nilu, která trvala celé dva měsíce.

Patrně koncem května nebo začátkem června roku 47 před naším letopočtem svou urozenou milenku opustil a vytáhl se svým vojskem na Východ, řešit další ze svých mocenských zájmů.

Kleopatra ale odloučení špatně snášela, už jen proto, že během té doby porodila syna, který dostal jméno Ptolemaios Caesar (47–30 př. n. l.). To proto, aby celý svět věděl, že otcem malého chlapce není nikdo jiný než velký Caesar. Jen o rok později se vydala na výlet do Říma a synka vzala s sebou.

Zemřel dřív, než ho donutila k svatbě

V té době už ale Kleopatra Římanům pořádně lezla krkem. Caesar totiž nechal její sochu vystavit ve Venušině chrámu, čímž ji prakticky vyzvedl na úroveň bohů. A to jí zbožní obyvatelé světové metropole zkrátka nemohli odpustit.

Na Caesara byl 15. března 44 před naším letopočtem spáchán atentát.

Krátce na to se začalo šuškat, že právě jeho posedlost Kleopatrou byla onou pověstnou kapkou, kterou přetekl pohár trpělivosti ctihodných římských občanů s císařem, jenž spolu s ambiciózní milenkou spřádal plány na ovládnutí celého světa.

Pro Kleopatru ale byla Caesarova smrt hotovou katastrofou. Zvlášť když si uvědomíme, že zemřel dřív, než ho dokázala donutit k svatbě.

Neměla ve zvyku se vzdávat

V jednu chvíli se viděla jako mocná královna a té druhé se stala ženou, která se obávala o vlastní bezpečnost. Ona ale neměla ve zvyku se vzdávat. Trochu jí pomohl fakt, že v Římě vypukla občanská válka, jejímiž hlavními aktéry byli Marcus Antonius (83–30 př.

n. l.) a Octavianus (63 př. n. l.–14 n. l.). Ani jeden z nich v tu chvíli nemohl řešit situaci v Egyptě, a tak Kleopatra dál vystupovala jako svrchovaná panovnice. Antonius to akceptoval, a když konečně došlo k jejich setkání, měla navrch právě Kleopatra.

Do města Taurus přijela na lodi s pozlacenou přídí, postříbřenými vesly a s purpurovými plachtami.

Krása jako smrtící zbraň

Na palubě hráli muzikanti a sama Kleopatra stála pod pozlaceným baldachýnem, přestrojená za Afroditu, vynořující se z vln. Není divu, že byl Marcus Antonius jejími půvaby zcela okouzlen. Takovému divadlu nedokázal odolat a bezhlavě se do Kleopatry zamiloval.

Zda i ona do něho, anebo se v jejím případě jednalo o chladnokrevný kalkul, to dodnes nevíme. Jisté je jen to, že Kleopatra byla chytrá, vzdělaná, odvážná a také si byla moc dobře vědoma svých půvabů.

Je tak docela dobře možné, že svou krásu využila jako účinnou zbraň. A to se jí také podařilo. Antonius se s ní vrátil do Egypta a brzy se stal miláčkem všech jeho obyvatel.

Hotová antická tragédie

V Římě měl sice manželku, ale tu rychle zapudil a oženil se s Kleopatrou. Ta mu pak na znamení své lásky porodila dvojčata, dceru Kleopatru Selené (40 př. n. l.–6 n. l.) a syna Alexandra Hélia (40–29/25 př. n. l.), a poté ještě syna Ptolemaia Philadelpha.

To ale vzbudilo v Římě pořádné pozdvižení a odveta na sebe nenechala dlouho čekat. 2. září roku 31 před naším letopočtem došlo k námořní bitvě, během které byl Marcus Antonius na hlavu poražen. Následující události mají všechny znaky antické tragédie.

Prchající milenecký pár se zastavil ve městě Paraitonionu u hranic Egypta. Kleopatra zde však na rozdíl od Antonia nezůstala a pokračovala v plavbě do své země.

Začala vyjednávat s Římem

Kleopatra nechtěla přiznat, jak bitva dopadla, protože by se mohla dočkat dalšího povstání. Své lodě proto ozdobila, aby vzbudila zdání vítěze.

Jenže šeptanda i tehdy fungovala spolehlivě, a tak musela nechat popravit několik lidí, než si doma znovu zjednala respekt. Nadlouho jí to ale nepomohlo.

Antonius sice také dorazil do Egypta, jenže se záhy nato se dozvěděl, že většina jeho spojenců přešla na stranu protivníka. Zatímco propadal zoufalství a myslel na sebevraždu, Kleopatra stále ještě doufala v záchranu.

Chtěla utéci i s dětmi do Indie, jenže připravené lodě byly zničeny. V tu chvíli pochopila, že je zle a spolu s Antoniem začala vyjednávat s Římem.

Musel se pokusit o sebevraždu

Octavianovi posílala nákladné dary a naoplátku chtěla jen jediné – zachovat egyptský trůn pro své děti. Antonius zase sliboval, že dožije svůj život soukromí a už se nikdy nebude míchat do politiky. Ale ani to nestačilo.

Octavianus přitáhl i se svými vojsky do Egypta a 1. srpna roku 30 před naším letopočtem došlo k poslední bitvě. Královna mezitím s dvěma služebnými utekla do hrobky, kterou si nechala vybudovat. Poraženému Antoniovi pak poslala vzkaz, že spáchala sebevraždu.

Ten uvěřil, že je mrtvá, a nařídil svému sluhovi, aby ho zabil. Ten dobrý muž ale sprovodil ze světa jen sebe, takže Antoniovi nezbylo nic jiného než se pokusit o sebevraždu.

Chtěla zemřít žalem

Ještě než Antonius vydechl naposledy, ale k němu přišel další Kleopatřin poddaný, aby mu řekl, že královna stále žije. Smrtelně zraněný Antonius byl dopraven do Kleopatřiny hrobky, kde zemřel.

Jeho vznešená milenka truchlila tak, že se o tom dozvěděl celý svět. Na znamení smutku si rozdrásala obličej a ňadra a pak ještě k tomu ke všemu onemocněla. Nejedla, snad proto, že opravdu chtěla zemřít žalem.

Jakmile jí ale Octavianus pohrozil, že když toho nenechá, zabije její děti, dala se zase rychle dohromady. Ostatně Římský vládce měl s Kleopatrou své plány. Chtěl, aby se spolu s ním vrátila do Říma. Ona i její děti měly být součástí jeho triumfálního průvodu.

Odchod ve velkém stylu

Něco takového ale hrdá královna nemohla dopustit. Rozhodla se opustit tento nevděčný svět, a to ve velkém stylu. 12. srpna roku 30 před naším letopočtem ještě naposledy navštívila Antoniův hrob, a pak si nechala připravit lázeň a vybraně posnídala.

Zároveň poslala Octavianovi dopis, který obsahoval prosbu, aby byla pohřbena vedle Antonia. Octavianus poslal rychle do paláce své muže, jenže ti našli hrdou královnu bez známek života.

Jak ale zemřela kdysi tak mocná královna Egypta, milující matka a vášnivá a také nebezpečná milenka, to dodnes není stoprocentně jisté. Verzí je totiž hned několik.

Ta nejznámější předpokládá, že si nechala přinést jedovatého hada v košíku s fíky a ten ji uštkl.

Mstil se jí i po smrti

Jiná zase tvrdí, že královna nosila ve vlasech dutou jehlici s jedem, anebo že se sama kousla a do rány nalila hadí jed. Ať už to tehdy bylo jakkoli, Octavianus se této hrdé ženě mstil i po smrti.

Jejího syna Ptolemaia Caesara nechal popravit a mladší děti skutečně odvezl do Říma, kde musely potupně kráčet v jeho průvodu. Jen jediné se hrdé královně splnilo – její ostatky byly uloženy do hrobu vedle Antonia. Kde se ale tato hrobka nachází, není dodnes známo.

Velmi nebezpečná milenka

Opravdu smutný konec pro královnou, kterou dobové prameny označovaly jako „ženu nepřekonatelné krásy, schopnou uhranout jakéhokoli muže“.

Kleopatra byla zkrátka dámou nesporných duševních schopností a velkých půvabů a nepřímo zavinila pád i smrt dvou mocných mužů. Byla také poslední panovnicí 3000 let staré faraonské říše a také velmi nebezpečnou milenkou.