Země se otřásá a domy se skládají, jako by snad ani nebyly z cihel a panelů. Bolestné volání o pomoc tone v nekonečném zmaru. V roce 2008 na Haiti, o dva roky později v kalifornské Eurece, roku 2011 v Japonsku a naposledy letos v Turecku a Sýrii. Proč?

Šíří se jako lavina po sociálních sítích, objeví se dokonce i v několik velkých médiích. Kdo? Údajný viník mnoha zemětřesení. Nechvalně proslulý HAARP, tedy High Frequency Active Auroral Research Program česky Vysokofrekvenční aktivní aurorální výzkum.

Postupně vztyčený technologický les skládající se ve finále ze 180 anténních jednotek vysokých 22 metrů je seřazený do 15 sloupců po 12 řadách. A umí (prý) nevídané věci! V roli zbraně mění počasí:

Způsobuje povodně i zemětřesení, sucha i uragány a z provozu dokáže vyřadit celé elektrické obvody. Může tak za pády některých letadel. Únavový syndrom, kterým častuje své věrné „posluchače“ tak vypadá již zcela nicotně. Vážně tohle ty na první pohled obyčejné antény dokážou?

Umíme vyvolat zemětřesení?

Odpověď je jednoduchá, a člověk by řekl, že na ni stačí každý, kdo alespoň zahlédl středoškolskou fyziku: Samozřejmě, že nedokážou. A abychom lidstvo nepřeceňovali, technologie vyvolávající uragány a gigantická zemětřesení naše civilizace nemá.

Za zmínku stojí jen seizmická bomba vynalezená roku 1941 britským vědcem Barnesem Wallisem Nevillem (1887–1979). Zavrtá se pod zem a vyvolá tam šokovou vlnu. Jenže oproti účinkům jaderného arzenálu jde jen o čajíček, takže počáteční nadšení rychle opadá. To se ale bavíme o bombě, rozhodně ne anténě vysílající záření.

Přísně tajné! Ale někdy ne…

HAARP ležící na sever od aljašského městečka Gakona má punc přísně tajného projektu. Zbytečně. Jednou za dva roky se tu koná den otevřených dveří a prozkoumat antény i s přidruženými objekty může doslova každý.

HAARP se rozkládá na ploše 13 hektarů, což pro představu odpovídá zhruba třem pražským Václavským náměstím. A k čemu že je toto zařízení dobré? HAARP zkoumá ionosféru, tedy tu část atmosféry, která ovlivňuje šíření elektromagnetických signálů.

Odrážejí se od ní krátké radiové vlny a díky tomu se šíří daleko od vysílače, anebo naopak zpomaluje signály globálních družicových polohových systémů.

HAARPu zvoní umíráček

Výbavu má HAARP solidní. Nechybí tu radary pro krátké a ultra krátké vlny, přístroje měřící geomagnetické pole a celá řada dalších vychytávek. Na technickém piedestalu však stojí vysokofrekvenční vysílač Ionospheric Research Instrumen.

Ten posílá do ionosféry signál o výkonu až 3600 kW a frekvenčním rozsahu 2,8–10 MHz. Náklady na projekt – včetně stavby – se roku 2008 vyšplhají na 250 milionů dolarů, což v přepočtu dělá 5,5 miliardy korun. O šest let později zazvoní HAARPU umíráček. Projekt je ukončen a antény se mají demontovat…

K čemu bude?

Miliardy očí sledují napjatě displeje a monitory. Právě se bojuje o budoucnost naší planety! K asteroidu, který by zkřížil dráhu se Zemí, míří sonda. Její mise je sebedestruktivní: Má za úkol odklonit zkázonosné těleso. A podaří se!

Tak nějak by mohla vypadat skutečná mise obrany Země – a HAARP by na ní měl svůj podíl! Už dříve se totiž ukáže jako schopný radiový pozorovatel meteorů. Na rozdíl od jiných systémů „vidí“ ale i do jejich nitra.

Znalost složení asteroidů nám poskytuje přesnější a účinnější možnosti zabránit jejich srážce se zemí. HAARP se tak demontovat ještě dlouho nebude…