Filosof přiloží misku ke rtům. Jed chutná nahořkle. V první chvíli se cítí plný sil. Může za to účinná látka obsažená v bolehlavu, koniin. Zároveň mu svalstvem probíhají stále intenzivnější vlny křečí. Jed ochromuje míchu a tělo zbavuje vlády. Zdá se, že je konec. Totální ochrnutí způsobí pomalé dušení – ač to okolí nemá jak poznat, děje se tak za Sokratova plného vědomí…

„Co je mu?“ ptá se mladý voják a zvědavě zkoumá nedaleko stojícího muže. Již několik hodin se skoro nepohnul. „Přemýšlí,“ odvětí velitel. V prosté odpovědi není ani špetka výsměchu. Sokrata (469 př. n. l.–399 př. n. l.) znáte jako nejvýznamnějšího z aténských filosofů. Málokdo však ví, že slavný filosof má bohatou vojenskou minulost. Syn sochaře Sofróniska a porodní báby Fainareté má pověst neporazitelného bojovníka peloponéských válek. Sokrates – přestože by si boty mohl dovolit – pochoduje i v mrazech bos! Jako jediný také zůstane u zraněného vojevůdce Alkibiada (450 př. n. l.– 404 př. n. l.), čímž mu v tu chvíli zachrání život.

Po mozaikou zdobené podlaze se válejí opilí muži. Sokrates si při debatě rád přihne. „Odcházím na sympozium,“ říkává své prý až o 40 let mladší ženě Xantipě. O vznešenou aktivitu se nejedná. Bohapustá pitka pro něj bývá únikem od hašteřivé manželky. „Když jsem se naučil žít s Xantipou, dokážu se již vypořádat s kýmkoliv na světě,“ říkává přátelům. Po jedné z hádek mu manželka a matka jejich tří synů dokonce vylije na hlavu nočník! „Po hromu se obvykle spustí déšť,“ okomentuje její čin suše filosof.

Vždy mluví spatra a nezanechá po sobě žádné spisy! Ještěže stejný přístup nemají i jeho žáci Xenofónt (asi 428 př. n. l.–354 př. n. l.) a Platon (427 př. n. l.–347 př. n. l.). O svém mistrovi se rozepíší hned v několika dílech. O mocenské posty se v Aténách perou zástupy vojevůdců, politiků i filosofů. V roce 422 před naším letopočtem uspějí mladí političtí reformátoři. Atény klesají do kolen. Otěže moci pevně uchopí takzvaná vláda třiceti tyranů, která značně omezí práva Atéňanů. V jejím čele stojí řecký filosof Kritiás (460 př. n. l.–403 př. n. l.).

Když nenáviděná třicítka konečně padne, otočí se lid na Sokrata. V padlé vládě totiž zasedlo pozoruhodné množství jeho žáků. O verdiktu je bohužel rozhodnuto předem. Filosof je shledán vinným a odsouzen k vypití odvaru z bolehlavu plamatého (Conium maculatum), prudce jedovaté rostliny, kterou najdete i na našich loukách. Sebevraždu spáchá v okruhu svých blízkých, smířený s osudem.