Sixtinská kaple se svým úchvatným stropem s biblickými výjevy přivítá ročně několik milionů návštěvníků. Ale během volby nového papeže se sem nikdo nepovolaný nedostane: je útočištěm pro kolegium kardinálů.
Co se odehrává za zavřenými dveřmi, za extrémního utajení a přísných bezpečnostních opatření?
Samotný termín konkláve má své kořeny v latinské frázi „clausum cum clave“, což znamená „uzamčeno klíčem“. Nic není příhodnější pro popis toho, co prožívají kardinálové během volby nového papeže: naprostou izolaci od okolního světa.
Abychom objevili počátky této tradice, musíme se vrátit v čase do italského města Viterbo v roce 1268.

Zamčení kardinálové
Když zemře papež Klement IV. (?1195-1268), sbor kardinálů se sejde, aby zvolil jeho nástupce. V Římě tehdy nepanují právě ideální poměry:
vnější tlaky a politická nestabilita by tento proces mohly ovlivnit a tak je rozhodnuto o přesunutí volby papeže do zhruba 80 kilometrů vzdáleného Viterba.
A 30. listopadu 1268 začne tragikomická situace, která se vepíše do historie jako vůbec nejdelší volba papeže (trvá 1005 dnů). Celkem 19 kardinálů se tehdy rozdělí do různých frakcí a každá prosazuje své vlastní kandidáty.
Dohoda se tak stává prakticky nemožnou, takže jednání se extrémně protahuje. Jak veřejnost, tak představitelé města začínají být podráždění a netrpěliví a nakonec dojde k rozhodnutí uzamknout kardinály v biskupském paláci. Zároveň končí veškerý luxus.
Jídlo je na příděl, okna jsou zazděna a posléze je z paláce odstraněna dokonce i část střechy. A vytrvalé úsilí nakonec přinese výsledky.
1. září 1271, tedy téměř po třech letech jednání, je arcijáhen z Lutychu Teobaldo Visconti (?1210/1230-1276) zvolen novým papežem a přijme jméno Řehoř X.

Přísnost musí být!
Papež Řehoř X. si uvědomuje, s jakými obtížemi se kardinálové potýkali a tak během Druhého lyonského koncilu v roce 1274 vydá bulu Ubi periculum, která stanoví přísná pravidla pro budoucí papežské volby.
Mezi těmito předpisy je i zavedení konkláve, tedy omezení trvání papežských voleb a izolace kardinálů v podmínkách podobným těm ve Viterbu, čímž je položen základ pro proces podobný současnému systému volby papeže.
Ten od té doby ušel dlouhou cestu, následující papežové i církevní autority zdokonalí a zároveň uvolní přísná pravidla.
Ta jsou naposledy upravena apoštolskou konstitucí Universi Dominici gregis papeže Jana Pavla II. (1920-2005) v roce 1996, kterás určitými doplňky papeže Benedikta XVI. (1927-2022) nyní řídí volbu papeže.
Zachovává sice hodně postupů z dřívějších dob, ale zároveň například umožňuje kardinálům opustit Sixtinskou kapli, ve které sice dále hlasují, ale jsou ubytováni ve speciálně postavené budově Domus Sanctae Martae (Dům svaté Marty) ve Vatikánu.

Když Petrův stolec osiří…
Konkláve, shromáždění kardinálů s právem volby nového papeže, musí být zahájeno nejpozději mezi 15. a 20. dnem po úmrtí nebo rezignaci papeže. Volit mohou všichni kardinálové, kteří nepřekročili věk 80 let. Maximální počet je 120 volitelů.
Pokud je v době volby více než 120 kardinálů mladších 80 let (aktuálně je to 138 osob), konkláve se zúčastní ti nejdéle sloužící podle data jmenování. První den konkláve se kardinálové účastní slavnostní mše ve vatikánské bazilice svatého Petra.
Později téhož dne zamíří do Sixtinské kaple. Pověřený kardinál předtím požádá všechny lidi, kromě účastníků konkláve, aby opustili kapli, a dveře jsou zapečetěny. Kardinálové následně složí přísahu a volba může začít. Konkláve se odehrává v přísném utajení:
nikdo nesmí sdělovat ven žádné informace týkající se volby. Pouze tři vysoce postavení kardinálové mohou za výjimečných okolností komunikovat s vnějším světem.
Ve Vatikánu je regulován přístup k wi-fi a v Sixtinské kapli jsou rozmístěny rušičky bezdrátových signálů, aby se zabránilo jakékoliv formě elektronické komunikace. Proběhne i kontrola, zda někde nejsou umístěna odposlouchávací zařízení, takzvané štěnice.
Jaký bude dým?
První den se koná jedno hlasování, v následujících dnech pak dvě hlasování dopoledne a dvě odpoledne, dokud jeden z kandidátů nezíská dvě třetiny hlasů.
Kardinálové hlasují tajně, postupují jeden po druhém až k Michelangelově fresce Posledního soudu, kde pronesou místopřísežnou formuli a dvakrát přeložený hlasovací lístek vhodí do velkého kalichu. A jak dlouho konkláve trvá?
Pokud po třetím dni není nikdo vybrán, hlasování se přeruší alespoň na jeden den kvůli modlitbám a diskusi mezi kardinály-voliči. Jestliže se situace nezmění ani po dalších kolech hlasování, následuje nová pauza a tak to jde dále.
A když ani po 34 kolech není nikdo vybrán, volí se už jen ze dvou nejúspěšnějších kandidátů, ale na rozdíl od předchozích kol nemohou tito dva kandidáti hlasovat.
Výsledky každého hlasování jsou spočítány nahlas a zaznamenány třemi kardinály určenými jako zapisovatelé. Pokud nikdo nezíská potřebné dvě třetiny hlasů, hlasovací lístky se spálí v kamnech se směsí chemikálií za vzniku černého kouře (fumata nera). Lidé venku se tak dozví, že nový papež zatím nebyl zvolen.

Habemus papam!
Jestliže ale jeden z kardinálů obdrží potřebný počet hlasů, děkan kardinálského kolegia se ho zeptá, zda akceptuje tuto volbu.
Pokud ji přijme, vybere si své papežské jméno a odebere se do takzvané Místnosti slz (Stanza delle Lacrime) vedle Sixtinské kaple, která získala svou přezdívku kvůli silným emocím, který noví papežové prožívají. Zde si oblékne bílé roucho včetně doplňků.
Hlasovací lístky posledního kola jsou spáleny za pomocí hořlaviny, jež produkuje bílý kouř (fumata bianca), aby svět dostal jasný signál, že jméno nového papeže je známo, a rozezní se zvony baziliky svatého Petra.
Ještě na počátku 20. století neexistují dvě barvy kouře. Hlasovací lístky se tehdy po každém hlasování spálí, aby byla naznačena neúspěšná volba. Absence kouře signalizuje opak.
Věci se změní v roce 1914, kdy se poprvé objeví černě a bíle zbarvený dým, tehdy ještě díky přírodním ingrediencím. Kardinál-protojáhen vyhlásí z balkónu svatopetrské baziliky slavnostní zprávu: „Annuntio vobis gaudium magnum:
Habemus Papam!“ (Oznamuji vám velikou radost: máme papeže!) a poté novou hlavu katolické církve představí jeho zvoleným papežským jménem. Nový pontifik pak udělí požehnání městu Řím a celému světu.
Oficiální slavnostní uvedení do úřadu nastává několik dní poté. Funkce papeže je doživotní, ale existuje možnost předčasné rezignace, například v případě těžkého onemocnění.
Když papež odejde
Když papež zemře nebo rezignuje, nastává období zvané sede vacante (latinsky „prázdný/volný stolec“).
Během tohoto období řídí správu a finance Svatého stolce kardinál-komoří (camerlengo). Má řadu úkolů: potvrdit papežovu smrt, zapečetit jeho pracovnu i soukromé pokoje a připravit pohřeb ještě před začátkem konkláve.
Tuto pozici v současné době zastává kardinál Kevin Farrell (*1947), šéf vatikánského úřadu pro laiky. Faktická moc v tomto období náleží kolegiu kardinálů, které také přebírá vedení církve.