Svatebčané, kteří jsou v roce 1533 hosty Kateřiny Medicejské a jejího manžela francouzského krále Jindřicha II. , lžičkou opatrně ochutnávají jakousi neznámou sladkou lahůdku. Po chvíli už se olizují a nemohou si její chuť vynachválit. Francouzský královský dvůr se právě seznamuje se zmrzlinou.
Lahodná ledová pochoutka se do Francie dostává z Itálie, když Kateřina Medicejská (1519–1589), nevěsta krále Jindřicha II. Francouzského (1519–1559), trvá na tom, že s ní musí do Francie odejít i její kuchař, který umí vyrobit ledový ovocný sorbet.
Proto se Francouzi seznámí se zmrzlinou už 1533 na svatbě tohoto páru. Pro Italy to už tenkrát není žádná novinka. Poprvé ji ochutnali zřejmě díky cestovateli Marku Polovi (1254–1324).
Pamlsky i pro filozofy
Evropskou pravlastí zmrzliny je tedy Itálie, ovšem v Paříži v polovině 17. století vzniká první „zmrzlinárna,“ ve které se servíruje tato mražená pochoutka. Mezi obyvateli francouzské metropole si rychle získává velkou oblibu.
O století později už mlsají zmrzlinu v pařížských podnicích například francouzští filozofové Denis Diderot (1713–1784) a Jean Jacques Rousseau (1712–1778).
O přestávce jde na odbyt
Z roku 1788 máme zprávy o tom, že zmrzlinu nabízejí cukráři ve dvou pražských cukrárnách. Na začátku 19. století patří zmrzlina i v našem hlavním městě mezi oblíbené občerstvení. Tu nejlepší prý tehdy vyrábí cukrář Herrmann.
Objednává si ji u něho hlavně šlechta a bohatí měšťané. Nabízí ji také návštěvníkům tehdejšího Nosticova divadla (současné Stavovské divadlo). Obecenstvo si na ní pochutnává během přestávek a jde prý velice dobře na odbyt.
Objevuje se občerstvení na dvou kolech
Než se ale zmrzlina dostane v Čechách i do lidových vrstev, to je ještě nějaký čas potrvá. Na konci 19. století už ale po vlastech českých zmrzlinové vozy na dvou kolech.
Od roku 1903 se objevuje zmrzlinový kornout, v roce 1921 potom nanuk, typická zmrzlina s dřívkem.
