Představujeme nové tituly knižního nakladatelství a poskytovatele překladatelských služeb AOS Publishing. Jejich produkce se zaměřuje především na historické otazníky, nevyjasněná místa ve vědě a historii, technické záhady minulosti a literaturu faktu. 

Martin Doerry: „PROŠLI JSME PEKLEM …a v pekle se ušpiníte“

Nad vzpomínkami se pomalu stahují mračna.

Poslední, kteří přežili holokaust a pronásledování evropského židovství, brzy utichnou.  Mnozí z nich o své útrpné cestě koncentračními tábory, o útěku či emigraci vyprávěli, jiní celý život mlčeli, svoje vzpomínky si nechali pro sebe nebo se pokusili zapomenout. Toto mlčení už brzy zavládne navždy.

Dále pak bude muset být tato skutečnost zprostředkovávána pouze prostřednictvím historiků a potomků těch, kteří přežili. Ale jaké mohou být vzpomínky „z druhé ruky“?

Budou další generace vůbec ještě schopné pochopit dimenzi těchto zločinů, když už nebude moci žádný z bývalých vězňů koncentračních táborů, žádný emigrant vyprávět o vlastních zážitcích? Tomuto účelu by měla posloužit i tato kniha.

V rozhovorech s 24 přeživšími (včetně  několika Čechů, mezi jinými i spisovatele Ivana Klímy) jsou popsány typické životní osudy pro biografii evropského židovství ve 20. století.

Petr Enc, Jakub Potměšil: „ČVANČAROVY DENÍKY“

Reportáže,  či  snad  lépe  soupis  vzpomínek  Jaroslava  Čvančara,  představuje  nesmírně  cenné svědectví  o  jednom  z klíčových  období  moderních  národních  dějin.  Na  rozdíl  od  úředních dokumentů, které často poskytují „pouze strohá“ fakta, nabízí zápisník jedinečný pohled na jaro a léto roku 1945 očima zúčastněného pozorovatele.

Díky tomu můžeme nahlédnout na mnohé události těchto dní trochu jinou „optikou“ a snáze se vžít do atmosféry doby, kdy válka samotná sice již končí, ale přesto je přítomna ještě všude kolem. V zájmu úplné autenticity nebylo po obsahové stránce do textu nijak zasahováno.

V knize čtenář najde přesně to, co si Jaroslav Čvančar zapsal a v roce 1957 shrnul do několika sešitů, ať už se jedná o informace z našeho pohledu pozitivní nebo negativní. Zvláště citlivou je například otázka kolaborace.

Být křivě obviněn, zatčen a vyšetřován bylo v této zjitřené době nesmírně jednoduché – a kdo se jednou dostal do „řečí“, ten se ocitl v téměř neřešitelné situaci.

Liebmar Bausch: „NEJVĚTŠÍ PODVOD 20. STOLETÍ: Opravdu byli Američané na Měsíci?“

Známe to všichni z každodenního života. Někdo se nás snaží o něčem přesvědčit, ale čím více tak činí, tím více mu nedůvěřujeme.

Sem patří i legendární přistání Američanů na Měsíci v letech 1969 až 1972. Užitečná tradice, předávaná nám našimi rodiči, nás odjakživa učí:

důvěřuj, ale prověřuj. Dosud  se  ještě  nikdo  nezabýval  otázkou,  co  by  předstíranými  americkými  lunárními  misemi získal i druhý účastník tehdy bipolárně rozděleného světa mezi USA a SSSR…Nikdo si dosud nedokázal představit, že i jaderné a kosmické supervelmoci mají své originální a ryze společné zájmy, které je dokáží účelově spojit, i když navenek v jiných otázkách stále zůstávají konkurenty.

Frank Fabian: „NEJVĚTŠÍ LŽI HISTORIE aneb… Jak se falšovaly dějiny II.“

Mnozí z nás (možná i většina) jsou ukolébáni dobromyslnou vírou, že v případě historie jde o obor, který je dávno docela přesně a „vědecky“ popsán a zpracován, prakticky se v něm nevyskytují omyly, a v průběhu času byl takřka kartograficky zmapován a vše bylo exaktně vytýčeno.

Tedy – většího omylu bychom se snad ani nemohli dopustit! Už jenom letmý pohled na „dějiny dějin“ nás může poučit o tom, že historie byla skoro vždycky využívána k tomu, aby upevnila nějakou mocenskou pozici, aby byl opěvován vládce, nebo aby se podpořilo nějaké přesvědčení – ať už náboženství, ideologie nebo nějaký konkrétní názor.

A na tom se dodnes změnilo jen velmi málo…

Více informací  na www.aospublishing.cz