Jde o  nejvzácnější přirozeně se vyskytující prvek ve vesmíru.

Jeho cena zatím nebyla ani odhadnuta, většina jeho izotopů se rozpadá v řádech sekund, vyrábíme jej v množství, které není možné ani zvážit a většinu toho, co o astatu víme, si mohou vědci pouze odvodit. Přesto všechno však vědce láká, mohl by pomoct i v léčbě rakoviny.

Podle odhadů je ho v současnosti na planetě Zemi pouze nějakých 30 gramů. Rozpadá se tak rychle, že dokonce i jeho samotný název dokumentuje, jak je nestabilní.

Tmavě černý polokov ze 17. skupiny periodické tabulky prvků má pojmenování vycházející z řeckého slova astatos, neboli nestabilní. I přestože známe přes 30 izotopů astatu, většina z nich se rozpadá v řádech několika sekund.

Dokonce i jeho černá barva je pouhým předpokladem založeným na faktu, že čím vyšší mají halogeny (halové prvky) atomovou hmotnost, tím tmavší mají také barvu.

Předpoví jej Mendělejev

V pozdních 70. letech 19. století v Petersburgu shání ruský chemik a profesor Dmitrij Ivanovič Mendělejev (1834–1907) pro své studenty potřebnou literaturu.

Protože žádná taková není, vypracuje své vlastní Základy chemie, které nakonec vycházejí v mnoha dalších jazycích. Jeho práce ho ale nakonec vede k formulaci periodického zákona (1869) a vytvoření první periodické tabulky prvků.

Už tehdy předpokládá existenci několika dosud neobjevených prvků a jedním z nich je i ten s protonovým číslem 85 (například velice přesně popíše v roce 1869 dosud neznámé germanium).

I přes veškeré snahy vědců nalézt jej v přírodě jsou kvůli jeho vlastnostem všechny pokusy marné, a dochází dokonce i k několika falešným objevům.

Vyrobena byla méně než miliontina gramu

Poprvé se s astatem pracuje v laboratoři univerzity Berkeley během výzkumu Dala R. Corsona (1914–2012), Kennetha Rosse MacKenzieho (1912–2002) a Emilia Segrè (1905–1989) v roce 1940. Vyrobí ho bombardováním bismutu 209 alfa částicemi v cyklotronu (cyklický vysokofrekvenční urychlovač).

Stejně jako se vyrábí dnes, i tehdy se jim ho povede vytvořit pouze stopové množství. Příliš málo na to, aby se dal byť jen zvážit. Dodnes ho bylo v laboratořích vyrobeno méně než jedna miliontina gramu.

Daleko více je ho v přírodě, kde vzniká rozpadem uranu a thoria, a právě po tomhle objevení v roce 1943 se prvku dá jméno. Rozpadá se tak rychle, že se s ním dá pracovat pouze po ochlazení.

Některé vlastnosti můžeme jen předpokládat

Jeho nejvíce nestabilní izotop 213 se rozpadá za pouhých 125 nanosekund. Nejstabilnější izotop 210 naopak vydrží „až“ 8 hodin 10 minut. O jeho vlastnostech se toho tak příliš neví.

Vědci dokonce jen předpokládají hustotu 6 300 kg/m3. Většina toho, co o něm víme, je založena na jeho pozorování v extrémně nízkých koncentracích. Trefná je hláška Patricie Durbinové (1927–2009), která říkala: „Astat…mizerně se vyrábí a je peklo s ním pracovat.“

Pomůže s léčbou rakoviny?

To nejpodstatnější, co však vědci vědí, a proč je o astat takový zájem, je fakt, že jeho izotop 211 by mohl být použitelný v lékařství. Konkrétně při léčbě rakoviny.

V současnosti se používá jeho „příbuzný“ jod 131. To, co je na astatu tak přitažlivé, je fakt, že na rozdíl od jodu, který při ozařování proniká nejen do nádoru, ale i hluboko do okolních tkání (až 2 mm), astat je v tomto ohledu až 30x „šetrnější“.

Omezené pronikání a také krátký poločas jeho rozpadu (u izotopu 211 je to něco málo přes 7 hodin; u jodu 8 dní) by tak mohlo být výhodné pro přesnější ozařování. Jeho aplikace by mohla být vhodná pro „ohromující“ počet pacientů. Využití v medicíně však stále brání jeho výroba.