Jméno Kleopatry VII. Filopator, poslední aktivní faraonky starověkého Egypta, je dodnes synonymem pro krásu, moc a politické intriky.

Její osudová romance s Juliem Caesarem a později s Markem Antoniem ovlivnila běh dějin a stala se námětem nesčetných uměleckých děl. Avšak za leskem legend se skrývá mnoho nezodpovězených otázek, především pak ta nejzásadnější:

Jak ve skutečnosti zemřela tato charismatická královna? Byla to tragická sebevražda, nebo rafinovaná vražda? Pojďme se podívat na život a záhadný konec jedné z nejvíce fascinujících postav starověkého světa.

Pokud se řekne Egypt, většinu lidí téměř ihned napadne jméno slavné královny Kleopatry VII. Filopator.

Do historie se nesmazatelně zapsala nejen svou údajnou krásou a charismatem, ale především svým mileneckým vztahem s nejmocnějším římským vládcem Juliem Caesarem a později s Markem Antoniem, což z ní učinilo jednu z nejvlivnějších žen své doby.

Její život a smrt však doprovází i některé dosud nerozluštěné otazníky, které po staletí podněcují spekulace a debaty historiků.

Vezměme to ale pěkně od začátku. Kleopatra se narodila v roce 69 před naším letopočtem jako třetí dcera egyptského faraona Ptolemaia XII. Auleta.

Byla podle všeho potomkem jednoho z makedonských generálů ve vojsku Alexandra Velikého, Ptolemaia I. Sótéra, a nebyla tak skutečnou Egypťankou v etnickém smyslu, neboť pocházela z dynastie řecky mluvících vládců, kteří vládli Egyptu od doby Alexandra Velikého.

Tato řecká linie vládců byla klíčová pro pochopení jejího politického postavení a ambicí.

K moci se dostala v poměrně mladém věku, když jí bylo pouhých 18 let, v dobách, kdy největší sláva Egypta už byla pryč a kdy se nad kdysi mocnou říší už pomalu začínalo smrákat.

Římská říše se stávala dominantní silou ve Středomoří a Egypt, i když stále bohatý, byl stále více pod vlivem Říma.

Velmi brzy však – kvůli mnoha vlivům, včetně vnitřních sporů o moc a bratrské nevěry – vypuklo v zemi povstání, po kterém musela Kleopatra utéct.

Na trůn ji znovu dosadil až Julius Caesar, který se do Egypta vydal pronásledovat svého politického soupeře Pompeia.

Caesar se nechal okouzlit Kleopatrou, která se k němu nechala propašovat v koberci, a jejich spojenectví znamenalo pro Kleopatru návrat k moci a zajištění stability jejího trůnu pod římskou ochranou.

Jejich milenecký vztah, z něhož se narodil syn Caesarion, byl pro Kleopatru klíčový pro udržení jejího postavení.

Život Kleopatry provází mnoho dalších mýtů a záhad, z nichž nejznámější je patrně ten, zda skutečně byla tak krásná a zda opravdu svou krásu využívala jako zbraň, jak to vykreslují různé filmy a knihy.

Pravdou je, že Kleopatra o svůj vzhled skutečně velmi pečovala a zakládala si na něm, používala exotické parfémy, kosmetiku a šperky, aby zdůraznila svou královskou majestátnost a půvab.

Ve skutečnosti se o ní ale v její době mluvilo mnohem více jako o neobyčejně chytré ženě.

Byla výjimečně vzdělaná, mluvila možná i více než deseti jazyky (včetně egyptštiny, řečtiny, latiny a dalších), byla vzdělaná v matematice, filosofii, astronomii, literatuře a diplomacii.

Její intelekt a politické schopnosti byly mnohem významnější než její fyzická krása. Někteří autoři také spekulují, že všechny ty zkrášlující procedury měly zakrýt některé vzhledové „nedostatky“.

Například na mincích se svou podobiznou je Kleopatra vyobrazována s velkým zahnutým nosem, což naznačuje, že její krása nebyla konvenční, ale spíše spočívala v jejím charismatu a intelektu.

Díky své chytrosti a patrně i krutosti (Kleopatra nechala popravit i některé své příbuzné, včetně své sestry Arsinoe IV., aby si udržela moc) se z mladé panovnice stala nejmocnější žena tehdejšího světa.

Po zavraždění Julia Caesara v Římě navázala vztah s Markem Antoniem, jedním ze triumvirů, který vládl Římu po Caesarově smrti. Jejich spojenectví bylo politicky motivované, ale přerostlo v hlubokou lásku a zplodilo tři děti.

Největší záhada však nakonec obestírá až její poslední chvíle, ke kterým došlo 12. srpna roku 30 před naším letopočtem. Tou dobou vládla Kleopatra Egyptu spolu se svým manželem Marcem Antoniem.

Proti nim se postavil tehdejší římský císař Octavianus Augustus, adoptivní syn Julia Caesara, který usiloval o absolutní moc v Římě. V bitvě u Actia v roce 31 př. n. l.

utrpělo egyptské loďstvo drtivou porážku a vládci Egypta se dostali do beznadějné pozice, když Octavianus vpadl do Egypta. Traduje se, že si kvůli mylným informacím o Kleopatřině smrti vzal nejprve život Marcus Antonius, který se probodl vlastním mečem.

Po něm následně i Kleopatra.

Podle nejznámější legendy se Kleopatra měla nechat uštknout jedovatým hadem – kobrou – položeným do košíku s datlemi, což měla být rychlá a relativně bezbolestná smrt hodná královny, která se nechtěla dostat do římského zajetí a být vystavena triumfálnímu pochodu Octaviana v Římě.

Dnešní historici se však spíše přiklání k možnosti, že se otrávila nápojem z několika různých jedů, což by jí umožnilo vyhnout se viditelným známkám uštknutí a zachovat si tak důstojnost i v smrti. Stále častěji se objevuje i názor, že vůbec nemuselo jít o sebevraždu.

Královnu mohl prý nechat zavraždit přímo císař Octavianus, který by se tak zbavil silného politického soupeře a zároveň by zabránil tomu, aby se Kleopatra stala martyrem a symbolem odporu.

Důvodem by mohlo být i to, že si přál získat egyptské bohatství a nechtěl riskovat, že by se Kleopatra mohla stát hrozbou i v budoucnu.

K tomuto názoru se přiklání například historička Joann Fletcher, která poukazuje na to, že Octavianus měl mnoho důvodů k tomu, aby se Kleopatry zbavil, ale zároveň chtěl udržet zdání, že si vzala život sama.

Nejvýznamnější památkou, která naznačuje, jak mohla Kleopatra vypadat, je mramorová busta z doby mezi roky 40 a 30 před naším letopočtem, která je dnes uložena v Altes Museum v Berlíně.

V uplynulých letech podle ní vzniklo několik realistických rekonstrukcí možné podoby slavné královny, které se snaží přiblížit její skutečné rysy.

Nicméně, i přes veškerý výzkum, záhada Kleopatřiny smrti a jejího skutečného vzhledu zůstává částečně zahalena tajemstvím, což jen přispívá k jejímu trvalému kouzlu a fascinaci, kterou nad námi tato egyptská královna stále má.

Kleopatra VII. je nesmazatelnou ikonou starověkého Egypta, jejíž život i smrt jsou protkány legendami a mýty. Ať už byla její smrt sebevraždou, nebo vraždou, jedno je jisté:

její odchod zanechal v historii hlubokou stopu a znamenal konec ptolemaiovské dynastie a nezávislosti Egypta. I dnes, po tisíciletích, nás Kleopatra nepřestává fascinovat svou inteligencí, politickými schopnostmi a záhadným osudem.

Její příběh je trvalou připomínkou komplexnosti moci, lásky a zrady ve světě, který se neustále mění.