V roce 1971 provedli astronauti Apolla 15 jednoduchý, ale revoluční experiment. Na povrchu Měsíce pustili současně geologické kladivo a sokolí pírko. Výsledek? Oba předměty dopadly ve stejný okamžik, čímž potvrdily Galileiho teorii z 16. století. Proč byl tento pokus tak důležitý a co nám říká o gravitaci?
Lidé se snaží zkoumat zákonitosti fungování vesmíru už od počátku svých prvních letů do kosmu. K tomu jim pomáhají nejrůznější, někdy i dost šokující experimenty. Díky tomu dnes víme, jak působí mikrogravitace na lidské tělo, na tekutiny, rostliny i zvířata. Jakých experimentů byl vesmír svědkem?
Kladivo versus sokolí pero
Už na konci 16. století shodil italský astronom Galileo Galilei (1564–1642) dvě různě vážící koule ze šikmé věže v Pise, aby demonstroval fakt, že hmotnost nemá žádný vliv na gravitační zrychlení. Obě koule dopadly na zem ve stejný okamžik.
Do rovnice ovšem na Zemi vstupuje ještě odpor vzduchu, který někdy není možné zanedbat. Experiment provedený o 400 let později na Měsíci však dokázal, že měl Galilei pravdu.
Galilei se nemýlil
Dne 2. srpna 1971 vzal velitel Apolla 15 David Scott do jedné ruky geologické kladivo a do druhé sokolí pero. Zvedl oba předměty do výšky asi 1,6 metru od země a pustil je.
Jelikož se astronaut nacházel prakticky ve vakuu, padaly oba předměty bez odporu vzduchu synchronizovaně.
„Oba objekty procházely stejným zrychlením a zaráz narazily na měsíční povrch,“ popsal experiment astronaut NASA Joe Allen, „výsledek byl předvídatelný, ale přesto uklidňující.“
Tento experiment nebyl jen potvrzením fyzikálního zákona, ale také ukázkou, jak jednoduché poky mohou mít hluboký vědecký význam. Díky absenci atmosféry na Měsíci mohl být Galileiho princip demonstrován v té nejčistší podobě.
