Narodila se jako Norma Jean Mortenson, ale svět dobyla už jako Marilyn Monroe. Objevila se na titulní stránce prvního vydání Playboye. Bulvární listy živila svými nekonečnými románky s mocnými muži. A ve svých 36 letech zemřela. Jak? To se dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit.
Pro její dětství se nejlépe hodí slova „psí život“. Její biologická matka ji hned po porodu dává na vychování pěstounům. Stav její duše jí nedovolí vychovávat dítě.
Když se její situace zlepší, bere si malou Normu k sobě, ale tahle rodinná idylka netrvá dlouho. Budoucí hvězdě stříbrného plátna je osm let, když její matku odvezou navždy do ústavu pro duševně choré. Diagnóza? Paranoidní schizofrenie.
Zachraň mě! Ožeň se se mnou!
A tak pokračuje ve svém dětském „turné“ po pěstounských rodinách. Krásné dětství ani teď nepřichází. Místo toho zažije v jedné z rodin sexuální násilí. Je to jeden z důvodů, proč se z ní stává doslova uzlíček nervů. Dokonce z toho všeho začíná koktat.
To není zrovna ideální předpoklad pro budoucí herečku. Ze dna se snaží odrazit v šestnácti letech. Datum 19. červen 1942 pro ni má zvláštní význam. Vdává se za dělníka Jamese Doughertyho.
Následujících čtyři a půl roku, které stráví ve svém prvním manželství, ale později označí za měsíce, kdy umírala nudou.
Povolený doping pro válečné letce
To je ale to poslední, co od života čeká. Chce víc. Pravda, první práci fotomodelky dostává víceméně náhodou.
Okouzlující dělnici, pracující v továrně na leteckou munici, si vybrali tvůrci reklamní kampaně, která měla zvednout morálku letců, bojujících ve 2. světové válce. Jenže sexy dělnice nedostane do kolen jen příslušníky leteckých sil.
Líbí se i těm, kteří shánějí vhodný „materiál“ pro příběhy na stříbrném plátně – filmovým producentům.
Zrodila se Marilyn Monroe
Píše se rok 1946. Pro hrdinku tohoto článku to je rok, o jakém vždycky snila. Podepisuje kontrakt s hereckou agenturou a brzy poté i svou první filmovou smlouvu se slavným studiem Fox. Proč jsme ji nejmenovali? Protože už není Normou Jean Mortenson.
Vstupuje do světa filmu nejen se zářivými blond vlasy, ale hlavně s novým uměleckým jménem – Marilyn Monroe. Stačí jí čtyři roky na to, aby si zasloužila první kladné kritiky. Povede se jí to coby Angele Phinlay v temném krimi dramatu Asfaltová džungle.
Rozmazlovala boháče i vojáky v Koreji
Brzy je to ona, kdo plní kasy kin a kapsy producentů. Neváhá využít všech svých ženských zbraní, svléknout se nebo svůdně zatančit. A po premiéře prožít vášnivou noc s mužem, který jí může nabídnout ještě skvělejší budoucnost. Nezapomíná ani na ty bezejmenné.
V roce 1954, rok po konci korejské války, jede do Koreje. Před davem vojáků, kteří v zemi ještě zůstali, se uskuteční legendární koncert svůdné Marilyn.
Tak si dám ještě jeden prášek, no…
Schody, po nichž doslova uhání k filmovému vrcholu, bere po dvou. Jenže za slávu současně platí krutou daň. Přihlásí se její minulost a s ní se vracejí noční můry, na něž doufala zapomenout.
Jsou tu stavy plné úzkosti a depresí a probdělé noci, věčný strach z osamění. A přitom pomoc je po ruce, na nočním stolku. Má podobu desítek barbiturátů, zapitých alkoholem.
Mateřská společnost jí dala padáka
Stačí pár měsíců a nad Marilyn se stahují mraky. Na natáčení dochází se stále větším zpožděním.
Někdy není schopna si vzpomenout na text, který, „rejžo, vždyť mě znáte, ještě před usnutím jsem to tak dobře uměla…“ Ti, kteří ještě před rokem stáli frontu před jejími dveřmi, od ní dávají ruce pryč. Pryč je slíbená titulní role ve snímku Snídaně u Tiffanyho.
Nakonec jí mateřské studio Fox dává padáka. A ještě na ni poštve právníky, kteří z ní chtějí vytáhnout balík jen proto, že nebyla schopna dokončit svou práci na filmu, který kvůli tomu končí ve stoupě.
Jestli mě nepustíte ven, podřežu si žíly
Co takhle zkusit odvykačku na slavné newyorské klinice? Spoustě lidí před ní tady už přece pomohli. Jenže ti tam obvykle prožili více času než Marilyn. Ta dostává hysterický záchvat pár minut poté, co jí zavřou do jejího pokoje s mřížemi.
Rozbíjí okno a křičí, že když ji hned nepustí ven, podřeže si žíly střepem, který drží v ruce. Místo toho se jí ujmou chlapi v bílém. Vlečou ji tam, kde si ublížit nedokáže – do izolace. Neexistuje však moc, která by ji tu dokázala udržet. Za čtyři dny je pryč. Na svobodě, nebo snad míří rovnou do pekla?
Prezident má narozeniny
Jenže tahle holka se jen tak nevzdává. Když už jí nedávají role, tak aspoň dělá radost bulvárním novinářům. Svými dvěma nepovedenými manželstvími. Románky s muži, jejichž jméno není dobré na veřejnosti vyslovovat nahlas.
Tím, že 19. května 1962 opravdu dorazí na velkolepou oslavu 45. narozenin nového amerického boha. Prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Na tohle blahopřání svět nikdy nezapomene
Čert vem, že zase přijde pozdě. Jenže pak drobnými krůčky dojde k mikrofonu, odhodí svůj drahý kožešinový přehoz odhodí a předvede se nóbl gratulantům v přiléhavých lesklých šatech, pod nimiž je v záři reflektorů vidět snad i to, co by nemělo.
A pak oslavenci zanotuje „Happy birthday, mister prezident,“ a vedoucí vydání deníků mohou klidně roztrhat své úvodníky, v nichž se tak pěkně rozepsali o tom, jak se hvězdou večera stala Ella Fitzgerald.
Noc, kdy zemřela Marilyn
Brzy se dostane Marilyn na titulní stránky znovu. To když se na nich budou popisovat události z noci ze 4. na 5. srpna 1962. Noci, během níž Marilyn Monroe ve svých 36 letech zemřela.