Za králem Ludvíkem XIII. zaklapnou dveře ložnice jeho manželky. Jeho favorit ho sem dovlekl násilím. Žádné pomoci zvenčí se nedočká, a tak mu nezbývá nic jiného, než konečně navštívit Annino lože. Povzdychne si a zamíří tam.

Francouzská královna Marie Medicejská (1575–1642) po zavraždění svého manžela Jindřicha IV. Navarského (1553–1610) vládne jako regentka za svého nezletilého syna Ludvíka XIII. (1601 – 1643).

Je to právě ona, kdo rozhodne o budoucí nevěstě pro svého chlapce a radikálně tím mění zahraniční politiku země. Katolické Španělsko, dosud považované za nepřítele Francouzů, se nyní mění v jejich spojence.

Potvrdit to má sňatek jejího syna Ludvíka XIII. s Annou Rakouskou (1601–1666), dcerou španělského krále Filipa III. (1578–1621).

A aby nová aliance byla opravdu pevná, bere si Filipův syn a následník španělského trůnu Filip IV. (1605–1665) Ludvíkovu sestru Isabelu (1602–1644).

Nenaplněná svatební noc

Plány na sňatky svých dětí kuje Marie Medicejská sotva ovdoví. Musí ale čekat, než bude její syn Ludvík plnoletý. Dočká se v roce 1615. Přesně 9. listopadu téhož roku dorážejí na francouzsko-španělské hranice dva průvodu s kočáry.

Půda Bažantího ostrova uprostřed řeky Bidassoa se stane svědkem unikátní výměny. Francouzský průvod předa princeznu Isabelu Španělům a ti jim na oplátku vydají Annu, nevěstu pro francouzského krále.

Mladičká dívka vzbudí na francouzském dvoře zasloužený obdiv. „Je krásná,,“ šeptají si o ní dvořané. Ovšem Ludvíka XIII. její krása nechává úplně chladným, a to už během svatební noci. K jejímu naplnění bohužel nedojde.

„Jsem sama a svého manžela téměř nevídám,“ stěžuje si později Anna, která může hledat útěchu z nenaplněného vztahu jedině u svých dvorních dam. Ludvík údajně dává přednost mladým mužům. Anně nepomohou jí ani stížnosti otci, španělskému králi.

„Snaž se otěhotnět a porodit manželovi konečně syna a následníka,“ vzkazuje jí Filip III., který na dceřiny stesky nemá čas.

Milenec ho odvleče k manželce

„Otěhotnět. Jenže kdyby to tak šlo,“ zoufá si Anna. Ráda by manželovi rodila jedno dítě za druhým, jenže to by musel vkročit do její ložnice… Na celou situaci už se nemůže dívat králova sestra Kristina Marie (1606–1663).

Rozhodne se situaci vyřešit. Vdává se a svého bratra vyzve, aby se přišel podívat na její svatební noc. Doufá, že díky nevšední podívané Ludvík konečně zatouží po vlastní ženě. Jenže to se mýlí. Ludvík stále odmítá.

Jeho chování už má plné zuby i jeho favorit De Luynes. Poměr s králem trpí jen ze zištných důvodů. Proto jednou vezme Ludvíka a do královniny ložnice ho prostě odvleče. Panovníkovi nezbude, než se s tím smířit a o sex se alespoň pokusit.

De Luynesův krok se ukáže jako správný. Od této chvíle je možné krále občas vidět v Annině ložnici. Královna dokonce otěhotní! Dvůr se ale raduje předčasně. Královna nešťastně upadne na podlahu a očekávaného potomka následně potratí.

Čekají ji ještě tři další potraty. Král je rozčilený z toho, co se děje. „Ať se mi neodváží přijít na oči,“ vzkáže jí. Vztah mezi oběma manželi ochladne, protože královně se nedaří donosit potomka.

Jeden syn je málo

Téměř 23 let proto nakonec uplyne od svatby, než se manželům Ludvíkovi a Anně konečně narodí první potomek. Je jím budoucí král Ludvík XIV. (1638–1715). Syn se má neobyčejně

k světu a kojné se u něj střídají jako na běžícím pásu. Novopečený otec se sice o chlapce v prvních chvílích zajímá, ale brzy ho to přestane bavit.

Svoji pozornost věnuje markýzi Henrimu Cinq-Marsovi (1620–1642), který o ni ovšem vůbec nestojí. Aby se otravného krále zbavil, nabádá ho, že jeden syn je málo. Co kdyby potomek v raném věku zemřel? Následnictví trůnu by bylo ohroženo.

Ať už to Ludvík udělá na Cinq-Marsovu pobídku nebo ne, jisté je, že opět navštěvuje královninu ložnici. Výsledkem jeho snažení se stává další syn Filip (1640–1701).

Cítí k sobě náklonnost?

O dva roky později umírá kardinál Richelieu a na jeho místo prvního ministra nastupuje Jules Mazarin (1602–1661), který už má na královském dvoře své zázemí a sympatie, a to přímo u krále i samotné královny.

V jejich službách se totiž pohybuje už předtím.

„Není nejmenšího sporu o tom, že Mazarin a Anna cítili vzájemně silnou náklonnost již od poloviny třicátých let a na počátku čtyřicátých let se z nich stali milenci,“ tvrdí dokonce francouzský historik Anthony Levi (1929 – 2004).

Jak v době královnina života, tak i dnes se objevují spekulace na téma, že otcem Ludvíka XIV. je ve skutečnosti není Ludvík XIII., ale sám Mazarin. Proč?

Podle Leviho došlo v době pravděpodobného Ludvíkova početí ke konfliktu mezi Ludvíkem a Annou kvůli dopisům, které posílala svému bratrovi španělskému králi Filipovi IV. Francie totiž tehdy se Španělskem válčí a Ludvík má strach, že by sestra bratrovi mohla vyzradit nějaká vojenská tajemství.

Francouzského krále v této době také sužuje tuberkulóza. Levi si proto myslí, že stěží mohl navštěvovat královninu ložnici.

Přítelkyně popírá pochybnosti

„Směšnost této teze ovšem dokazuje skutečnost, že Anna byla v době početí dítěte nejlépe střeženou zajatkyní ve Francii a že Mazarin se v roce 1637 nacházel v Itálii,“ uvádí ale všechno na pravou míru současná rakouská autorka Thea Leitnerová. Je to pravda, protože Mazarin skutečně v letech 1636–1639 tráví svůj čas převážně v Římě.

„Šlo o přátelství, nic než přátelství,“ tvrdí také královnina přítelkyně madame de Motteville (asi 1621–1689) a popírá všechny pochybnosti o tom, že by se mezi Annou a Julesem mohlo odehrát cokoli intimního.

Ovšem Alžběta Karla Falcká (1652 – 1722), druhá žena Ludvíkova bratra Filipa, si myslí něco úplně jiného. Je ovšem alespoň natolik taktní, že počká, až všichni aktéři aféry zemřou.

Teprve pak tvrdí, že „nebožka královna učinila něco horšího, než že jen milovala kardinála Mazarina, ona se za něho provdala.“ Ovšem nepodá žádný důkaz a historikové dodnes neobjevili nic, co by její názor podporovalo.

Jisté je ale, že si královna s kardinálem dopisuje a bližší vztah dokládá například pečeť, kterou Anna používá. Nejsou na ní jenom její, ale i kardinálovy iniciál