„Perla vsazená do smaragdu,“ charakterizují španělskou Alhambru staří maurští básníci. Palác rozkládající se na kopcovité terase nad Granadou zaplavuje okolí svou cihlově červenou barvou.
První stavební práce proběhnou na Alhambře ve 13. století, kdy se Granda dostane do područí maurské dynastie Nasridovců.
Aby byl palác co nejdříve hotový, nařídí sultán Ibn Al Ahmara (1194–1273) svým poddaným pokračovat v budování zdí až do pozdních večerních hodin.
„Práce tak často probíhaly v rudé záři pochodní, což zřejmě dalo celému komplexu jméno. Alhambra totiž znamená v arabštině červená,“ myslí si britský historik Robert Irwin (*1946). Podle jiné teorie si palác vyslouží své označení podle červených cihel.
Zachrání ji zchromlý voják
Nálože rozmístěné po celém paláci mají každou chvíli vybuchnout. V roce 1812 se Alhambry zmocní francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821), který se rozhodne maurský skvost vyhodit do povětří.
„Jen těsně předtím, než byl plán proveden, se jakémusi zchromlému vojákovi, který chtěl, aby Napoleonův záměr selhal, podařilo výbušniny zneškodnit a zachránit tak Alhambru pro další generace,“ domnívá se Irwin.
Už v té době je však palác notně poničený. Během francouzské okupace na začátku roku 1812 nechá hrabě Sebastiani vyhodit do povětří dvě věže! V roce 1821 pak poškodí maurský skvost zemětřesení.
O osm let později se naštěstí začne s pomalou opravou objektu, která trvá v podstatě až dodnes.
