Letecká archeologie je jednou z nedestruktivních archeologických metod. Obor, který jé téměř tak starý, jako letadla sama, dokáže v krajině objevit dosud neznámé archeologické lokality.

V roce 1906 vznikl první letecký snímek anglické lokality Stonehenge. Tato fotografie byla pořízena z balónu a její autor P. H. Sharpe nejspíš ani netušil, že tímto počinem dává základ nové vědní disciplíně.

Od této chvíle začalo být fotografování archeologických lokalit z balónu a později z letadla oblíbenou záležitostí. Obrovský potenciál takovýchto snímků ale měl být doceněn až později.

Letecká archeologie vznikla až o dvacet let později, jako jedna z nedestruktivních archeologických metod. Nedestruktivní výzkum má na rozdíl od toho běžného výhodu, že se vůbec nemusí do lokality nijak zasahovat kopáním nebo vzorkováním.

Z dané lokality pak archeolog získá dostatek informací, aniž by přitom byla jakkoliv narušena nebo poškozena.

Jak tedy funguje letecká archeologie? Průzkum je zaměřen hlavně na vyhledávání, identifikaci zahloubených památek, po nichž není na povrchu terénu vůbec žádná stopa, pomocí toho, čemu se říká příznaky.

Jsou to příznaky porostové, vegetační, nebo to mohou být příznaky půdní, případně příznaky stínové. Nad zahloubenými objekty vegetace dorůstá větší výšky, a také je jinak zabarvena, zatímco nad kamennými objekty je to naopak.

V Čechách má tato metoda tradici od konce 50. let. Jako první u nás byl vyfotografován na Moravě v Prosiměřicích hrob s kruhovým příkopem. Možnosti této metody bylo však možné využít teprve po revoluci, protože byl upraven zákon o letectví a tak nemusel být na každém výzkumném letu přítomný pracovník bezpečnostních služeb.

V devadesátých letech pak byla na Moravě rozpoznána skupina polních táborů římských vojenských sborů. Později byla také objevena dosud neznámá opevnění hradišť a našlo se několik rozsáhlých kontinuálních sídelních areálů.

Podařilo se odhalit půdorysy dlouhých neolitických domů a mnoho dalších objektů.