Pračkou je v podstatě jakýkoliv vodní tok, pracím práškem kameny v něm. V lepším případě dřevěné prkno a trocha písku. Takové jsou začátky očisty oblečení, které vedou až k vynálezu nejběžnějšího (spolu s lednicí) domácího spotřebiče na světě.
Už od dob, kdy lidé vymění fíkové listy za první kusy látky, přemýšlejí, jak nejlépe své oděvy zbavit nečistot. Dlouhá léta jim musí stačit potok, jezero či řeka. Posléze necky, do kterých se voda, ohřátá předtím na ohni, nosí samozřejmě ručně.
S růstem větších měst vznikají pro praní speciální budovy nebo společné prostory u řeky. Rodí se také nové odvětví služeb – pradlena, kterou využívají domácnosti i hotely.
Značný pokrok přinese v 18. století valcha, snahy o ulehčení a hlavně urychlení práce při praní prádla tím ale nekončí.
Spory o prvenství
Doslova revolucí je vynález rotačního bubnu na ruční pohon. A co teprve, když se na začátku 20. století převlékne ze dřeva do oceli, což umožní otáčet jím nad otevřeným ohněm, čímž se zvýší teplota vody pro účinnější praní.
Brzy nato ovládne vývoj praček elektrický proud.
Dlouhá léta je jako vynálezce první elektrické pračky uváděn Američan Alva J. Fisher, který si svůj vynález, bubnovou pračku s pozinkovanou vanou a elektromotorem, pojmenovanou Thor, patentuje roku 1910. Pravdou ovšem je, že americký patentový úřad eviduje hned několik podobně zručných jedinců, kteří přijdou s myšlenkou zapojit elektrický proud do praní už před Fisherem.
Pořád je potřeba člověka
Nástup elektrické pračky sice znamená začátek automatizace domácích prací, pořád je ale potřeba výrazně přiložit ruku k dílu, hlavně co se týče manipulace s vodou.
Plnění, vypouštění, vyváření, máchání, ždímání – nedá se říct, že by něco z toho první elektrické pračky bezchybně zvládaly. V roce 1937 si může člověk přece jen trochu ulevit poté, co na trh přijde první domácí automatická pračka.
Vyvine ji společnost Bendix Home Appliances. Do dnešních strojů má samozřejmě daleko, soudě podle jejího technického provedení a vzhledu, pravda ale je, že už tehdy obsahuje řadu funkcí současných praček.
Co naopak postrádá, je jakékoli bubnové odpružení, takže musí být ukotvena k podlaze, aby se zabránilo jejímu „chození“. I kvůli vysoké ceně není navíc moc populární.
„Pomůže“ Pearl Harbor
S trochou nadsázky pomůže vývoji praček japonský útok na americkou námořní základnu Pearl Harbor 7. prosince 1941. Po něm je totiž v USA zastavena výroba praček ve prospěch produkce válečného materiálu.
Výrobci pak využijí „volný čas“ k jejich zdokonalování. V roce 1947 představuje společnost General Electric první automatický model s horním plněním. Jiná firma – Hoover zase používá k programování různých pracích cyklů jakési plastové kazety.
Ty jsou vloženy do slotu a mechanická čtečka podle toho obsluhuje stroj. V 50. letech minulého století už se pračky těší oblibě nejen za oceánem, ale i ve většině Evropy. A jejich vývoj jde navíc pořád dopředu.
Přibudou hybridy, kombinující pračku se sušičkou, některé modely jde už dnes ovládat přes wi-fi.