Dnes už je na každém rohu. Kouzelný přístroj, který vám na požádání dá peníze. Ovšem nikoliv cizí, ale vaše vlastní. A je jedno, jestli je odpoledne nebo půlnoc. Žádné přepážky, žádná otevírací doba. Přesně tak, jak to jeho autor John Shepherd-Barron zamýšlel.

Už před ním se ale o něco podobného pokoušejí jiní. Největší úsilí vyvine v tomto směru arménsko-americký vynálezce Luther George Simjian (1905–1997), čímž si vyslouží přízvisko „otec bankomatu“, ačkoliv o bankomat, jak ho známe dnes, rozhodně nešlo.

Jeho bankograf, jak vynález, na který je mu udělen v roce 1960 patent, nazve, je totiž pěkně lakomá mašinka. Peníze umí jen brát, nikoliv dávat.

Přijímá hotovost i šeky, přičemž kamera uvnitř stroje pořídí snímky vkladů, jejichž kopie dostanou následně zákazníci jako účtenky. Vložená částka se jim následně připíše na účet.

Nedává, jen bere

Přesto, že nemá funkci na vydávání hotovosti, pokusí se Simjian nabídnout stroj širší veřejnosti jakožto revoluci v bankovnictví. V roce 1961 se domluví se City Bank, která ho nainstaluje do lobby několika svých budov v New Yorku. Výsledek? Tristní!

Po pouhých šesti měsících je jeho vynález odstraněn ze všech poboček a končí v propadlišti zapomnění.

„Jediní lidé, kteří bankograf používali, bylo pár prostitutek a hazardních hráčů, kteří nechtěli jednat s pokladníky tváří v tvář,“ posteskne si Simjian.

Dobré nápady přicházejí ve vaně

A tak už jen zpovzdálí závistivě sleduje, jak jistý britský koumák John Shepherd-Barron (1925–2010) dotáhne o pár let později jeho nápad k dokonalosti.

Už delší dobu mu vadí omezená otevírací doba bank a nemožnost vybrat si své peníze, kdykoliv se člověku zachce. Jednoho dne roku 1965 se při lebedění si ve vaně ponoří hlouběji do svých myšlenek a před sebou spatří automat na čokoládové tyčinky.

Právě z toho totiž vzejde nápad, který mu zajistí věčnou slávu. „Myslel jsem na automat na čokoládu, kde se do štěrbiny vloží peníze a tyčinka vypadne. Napadlo mě, jestli by šlo nahradit tyčinku penězi,“ vrací se později k osudnému momentu.

První z něj vybere herec

Dá dohromady tým a společnými silami přivedou na svět automatický přístroj na výdej peněz nazvaný Barclaycash, který je dnes považován za první skutečný bankomat na světě.

Premiérově instalován je 27. června 1967 v pobočce Barclays Bank v Londýně a jako úplně první si z něj hotovost vybere herec Reg Varney (1916–2008). Stroj tehdy funguje trochu jinak, než ho známe dnes.

Místo plastových karet se do něj vkládají speciální děrné poukázky v hodnotě 10 liber, které jsou k dostání v bance, přičemž při jejich vydání se zákazníkovi částka odečte z účtu.

Poukázka se vloží do jedné ze zásuvek bankomatu, přičemž ten pravost otestuje prozkoumáním jejího lehce radioaktivního proužku. Jestliže je vše v pořádku, vydá peníze.

Místo šesti jen čtyři

V pozdějších modelech jsou poukázky spárovány se čtyřmístným PIN kódem. Zajímavostí je, že Barron původně plánuje PIN kód šestimístný, jenže poté, co zjistí, že jeho manželka si je schopná zapamatovat jen čtyři čísla, nápad poupraví.

V roce 2005 obdrží Barron za svůj vynález, který se mezitím rozšíří do celého světa, Řád britského impéria.