Vznik prvních bot je datován se vznikem prvních dlážděných a kamenných cest. Za časů ještě původních – přírodních cest, se lidské chodidlo stačilo vždy poměrně snadno přizpůsobit a k obouvání tak vlastně neexistoval žádný důvod.

Adaptace na zpevněné cesty tak byla již dílem vůle člověka a nikoliv evoluce. I když ne tak docela…

Historicky se noha člověka podobala noze opičí s výrazným palcem postaveným proti ostatním prstům. Až časem se postupně posunul a zařadil mezi ostatní prsty na noze do jedné linie. Zhruba v této době si lidé začali osvojovat první boty z vláknitých materiálů.

Mohli bychom je vzdáleně připodobnit k dnešním sandálům, ale jednalo se spíše o obalování nohy za pomoci přírodních materiálů. Povětšinou se tak splétaly z trávy, ovšem v zemích kde rostl šáchor mohla být obuv vytvářena rovněž z papyru.

Z těchto prapůvodních bot se nám bohužel do současnosti nezachovaly žádné pozůstatky. V těchto dobách se mimo jiné ještě vůbec nerozlišovala levá a pravá bota. Důležité hlavně bylo vyrobit boty z takového materiálu, aby se dobře přizpůsobily povrchu nohy.

Tisíce let staré střevíce

Úplně nejstarší nalezenou obuví jsou sandály z kůže a rostlinných vláken objevené v jedné z jeskyní v americkém státě Missouri staré 7 500 let.

Historicky nejstarší boty v dnešním slova smyslu – uzavřené boty z kožešiny – našla v roce 2008  studentka archeologie Diana Zardaryanová při vykopávkách v jeskyni Areni v horách Malého Kavkazu nejstarší koženou botu světa.

Radiouhlíkové datování určilo stáří střevíců na 5 500 roků. Překvapením bylo, že tyto boty v horských podmínkách dosáhly kvalit dnešní nejdražší a nejmodernější trekkingové obuvi.

Pohlaví majitele neznámé

A jak nalezená bota zhruba vypadala? Byla vyrobená z jednoho kusu hovězí kůže. Na patě a nártu byla sešněrována řemínkem provlečeným do řady děr. Bota velmi dobře sedla na nohu a vytvarovala se podle chodidla majitele.

Jednoznačně už u ní šlo rozlišit, že se jedná o botu na pravou nohu. Velikostí zhruba odpovídala velikosti 37. Přestože by mohla velikost něco málo napovídat, pohlaví majitele s jistotou nevíme. Bota se našla pod převráceným keramickým džbánem.

V suchém klimatu jeskyně se uchovala nejen useň, ale i tráva, kterou byla bota vycpána. Vycpávka ze suchých travin sloužila jako tepelná izolace a zároveň chránila nohu před otlačením.

Avšak postupné izolování chodidla od povrchu vedlo v průběhu historie ke vzniku poruch pohybového aparátu, protože ten tak ztratil svou přirozenou vůli k adaptaci na různé povrchy.

Nejmodernější technologie „vodních vložek“ Medicovi z Dánska zjednodušeně řešeno navrací chodidlu a příslušným svalovým vláknům a šlachám nutnost adaptace na pohyb po různých typech povrchů.

Unikátní vodní polštářky

Princip je prostý – vodní náplň zajišťuje maximální tlumení nárazů.

Zjednodušeně řečeno máte ve vložce vložené vodní polštářky, jejichž sešlápnutí a následné uvolnění donutí vaši nohu k pravidelným pohybům ve směru nahorů-dolů, kde dochází k zapojení paty, chodidla a navazujících šlach a svalových úponů.

Tento relativně jednoduchý mechanizmus Vám dopomůže k úlevě od bolesti při běžné chůzi, kdy vaše noha musí absorbovat celou energii „nárazu“ nohy na zem. To vyústí ve zlepšenou pružnost svalů zapojených při chůzi.

Vyvolaný mikro pohyb nohy ve směru nahoru a dolů navíc zvyšuje prokrvení v oblasti chodidla a účinně tak uleví od bolesti paty a potažmo celého pohybového aparátu.

Chcete-li se o technologie dozvědět více, přečtěte si studii o vložkách Medicovi.