O sedmi divech světa slyšel alespoň jednou snad každý. Tento seznam však vznikl již ve druhém století před naším letopočtem a z tehdejších divů světa se dodnes zachoval jediný – pyramidy v Gíze.

Není se tak asi příliš čemu divit, když se na počátku tohoto tisíciletí objevila iniciativa New 7 Wonders of the World neboli Nových sedm divů světa, jejímž cílem bylo vybrat z více než dvou set možností za pomoci internetového hlasování nových sedm divů.

Ač je toto hlasování mnohými považováno za kontroverzní a ozývají se hlasy, které tvrdí, že jediné divy světa, které jsou potřeba, jsou ty původní, vznikl i tak nový seznam. A trvalo symbolických sedm let, než došlo k finálnímu sečtení hlasů. Nové divy světa byly vyhlášeny v roce 2007.

Velká čínská zeď, Čína

Prvním novým divem světa je Velká čínská zeď. Přídomek velká je více než přiléhavý. Podle obecných odhadů se uvádí, že po celé délce měří 8850 kilometrů. Jedna čínská studie však uvádí číslo výrazně vyšší, a to 21 200 kilometrů.

Stavba tohoto kolosu započala v sedmém století před naším letopočtem a trvala s různými přestávkami velmi dlouho, pokud započítáme i různé úpravy, skončila až na počátku minulého století.

Hlavním důvodem pro výstavbu této zdi byla ochrana před nájezdy či invazemi ze strany nepřátelských kmenů. Říká se, že příliš efektivní v tomto smyslu však nebyla. Podle některých odborníků měla sloužit spíše jako určitý nástroj politické propagandy.

Traduje se, že během výstavby zdi zemřelo kolem čtyř set tisíc lidí, z nichž jsou mnozí pohřbeni právě v samotné zdi.

Chichén Itzá, poloostrov Yucatan, Mexiko

Druhým divem na seznamu je mayské město Chichén Itzá, které se nachází v Mexiku. Ač na seznam patří město celé, nejzajímavější je asi dvacet čtyři metry vysoká stupňovitá pyramida El Castillo (neboli v překladu Hrad).

Protože Mayové byli fascinováni astronomií, není asi příliš k podivu, že na pyramidu vede celkem 365 schodů, stejně jako je dní v roce.

Zajímavé je také to, že během jarního a podzimního slunovratu vrhalo slunce na pyramidu takové stíny, že se zdálo, jako by se po schodišti dolů plazil obrovský had. Není tedy žádné překvapení, že se u paty schodiště nachází veliká kamenná hlava hada.

Petra, Jordánsko

Dalším z divů světa je skalní město Petra v Jordánsku, které se objevilo mimo jiné i ve filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava, kde bylo místem skrývajícím svatý grál.

Podle pověsti se jednalo o místo, kde vůdce izraelitů Mojžíš uhodil do kamene a vytryskla voda. Ač je dnes Petra pouhou památkou, ve čtvrtém století před naším letopočtem se jednalo o hlavní město Nabatejského království.

V době existence tohoto království se jednalo o centrum obchodu s kořením a trvale ho obývalo mezi deseti a třiceti tisíci obyvatel.

Petra vzkvétala i po porážce Nabatejského království Římany v roce 106. Příčinou úpadku města nakonec byla změna obchodních cest a posledním hřebíčkem do rakve bylo zemětřesení, jež město v roce 551 vážně poničilo.

Petra byla západnímu světu známá v době křížových výprav, ale po jejich konci ve dvanáctém století se na ni zapomnělo a k jejímu znovuobjevení došlo až v roce 1812, kdy ji nalezl švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt. Od roku 1985 se nachází na seznamu světových památek UNESCO.

Machu Picchu, Peru

Zhruba osmdesát kilometrů od peruánského Cuzca se nachází pozůstatky inckého města známého jako Machu Picchu. Je to jedna z mála památek, které odolaly španělským nájezdům. S největší pravděpodobností ho Španělé totiž nikdy neobjevili.

Oficiálně bylo město objeveno až v roce 1911 a zásluha se přisuzuje profesoru Hiramu Binghamovi z Yaleské univerzity.

Dlouho nebylo jasné k čemu město vlastně sloužilo, ale dnes panuje shoda na tom, že šlo o palácový komplex inckého vládce jménem Pachacuti Inca Yupanqui, který vládl přibližně v polovině patnáctého století.

Nicméně se stále neví, proč Inkové město opustili. Je možné, že k tomu přispěl zásadní nedostatek vody, se kterým se vysoko v horách museli nepochybně potýkat.

Přesto, že se jedná o izolované místo, dodnes se zachovaly terasy, které sloužily k pěstování plodin, náměstí, místa pro obyvatele, a dokonce i chrámy, z nichž nejznámější je Chrám Slunce v jižní části města.

Socha Krista Spasitele, Rio de Janeiro, Brazílie

Třicet metrů vysoká socha, jejíž rozpažené ruce měří metrů dvacet osm, byla v hlavním městě Brazílie vztyčena mezi dvěma světovými válkami, dokončena byla roku 1931 a je největší sochou stylu Art Deco na světě.

Nápad sochu vystavět přednesla v roce 1921 místní arcidiecéze a vybráno bylo toto speciální vyvýšené místo, aby byla socha vidět z jakékoli části města.

Projekt byl oficiálně zahájen 2. dubna 1922, když byl na den brazilské nezávislosti na Portugalsku položen základní kámen. Zajímavé je, že v tuto dobu ještě ani nebylo vybráno, kdo by měl sochu stavět, a dokonce ani nebyl jasný její finální design.

Soutěž nakonec vyhrál brazilský inženýr Heitor de Silva Costa, spolu s umělcem Carlosem Oswaldem a francouzským sochařem Paulem Landowskim.

Náklady na stavbu sochy byly vybrány soukromě, z největší části ovšem přispěla církev. Od roku 1931 socha stále stojí na svém místě, pouze je průběžně udržována.

Například v roce 1980 byla důkladně vyčištěna před očekávanou návštěvou papeže Jana Pavla II. K příležitosti výročí 75 let sochy byla u její paty vysvěcena kaple, která byla zasvěcena patronce Brazílie, Naší paní z Aprecidy.

Koloseum, Řím, Itálie

Nezaměnitelné římské Koloseum bylo postaveno na rozkaz císaře Vespasiana kolem roku 70 našeho letopočtu.

Samotná stavba měla být symbolem boje proti tyranii, protože na jeho místě původně bylo umělé jezírko, které si nechali pro své potěšení zbudovat předcházející tyrani, kteří v Římě vládli.

Bylo tak logickým krokem, že něco tak úzce spjato s tyranií bude nahrazeno stavbou, z které by se mohly těšit tisíce Římanů, bylo tedy rozhodnuto, že zde vznikne obří amfiteátr.

Stavba byla relativně rychlá, oficiálně skončila v roce 80 našeho letopočtu, a otevření kolosea nechal tehdejší císař Titus oslavit sto dnů trvajícími hrami.

O dva roky později bylo přidáno ještě další patro. S kapacitou více než padesát tisíc osob se Koloseum stalo tichým svědkem mnohých gladiátorských zápasů či bojů muži se zvířaty.

Ve středověku bylo nejdříve užíváno jako kostel, později jako soukromá pevnost dvou významných rodin města Říma – Frangipanů a Annibaldiů.

Bohužel, v průběhu století bylo výrazně poškozeno zemětřeseními, jednou do něj dokonce udeřil blesk. Co ho však zničilo ještě více, byli vandalové, kteří během let rozkradli mramorová sedadla a všechny dekorace, které měly nějakou cenu.

Snaha o záchranu započala v devatenáctém století poté, co papež Pius VIII. rozhodl, že památka takové ceny nemůže být zničena. Nejvýraznější rekonstrukční práce proběhly na konci minulého století, a Koloseum tak na svém místě stojí i nadále.

Tádž Mahal, Agra, Indie

Indický Tádž Mahal je vlastně obrovským mauzoleem a byl vystavěn v první polovině sedmnáctého století na rozkaz císaře Shah Jahāna, který chtěl uctít svou milovanou manželku Mumtāz Mahal, která předčasně zemřela při porodu jejich čtrnáctého dítěte.

Trvalo dvacet dva let, než byla stavba dokončena. Podílelo se na ní více než dvacet tisíc dělníků. V komplexu se mimo jiné nachází i zahrada s jezírkem, které mauzoleum odráží.

Mauzoleum samotné bylo vytvořeno z bílého mramoru zdobeného mozaikami z polodrahokamů, které byly vyskládány do geometrických tvarů nebo tvarů květin. Nasvícení Tádž Mahalu se mění podle denní doby a samotná stavba působí tak, jako by se vznášela.

Autor: Marie Šmejkalová